V Mníšku pod Brdy u vyhlídky Skalka osmadvacetiletá Šárka pokládá na lavičku kamínek. Nejde o vandalství. Ale o novou kratochvíli, která se rozjíždí v tuzemsku. Na kameni je namalovaný anděl. Z druhé strany jsou napsané číslice 16000 a heslo „kamínky“.
Záhadný monolit uprostřed pouště začal jako magnet přitahovat turisty. První k němu doputovali 48 hodin od objevu |
„Tohoto anděla jsem našla v Praze nedaleko Divoké Šárky. Ten, kdo kámen namaloval, byl zjevně zdejší, což poznáme z poštovního směrovacího čísla 160 00,“ popisuje Šárka novou zálibu.
Na vytvoření vlastního díla si zatím netroufla. „Je to dost podobné houbaření. Na každé procházce teď hledám pomalované kameny,“ směje se Šárka. Nejúspěšnější byla na pražském Vyšehradě, kde našla tři kousky.
  |
Kdo se chce do rozmáhající se hry zapojit, měl by svůj nález vyfotografovat a snímek zveřejnit na facebookovém profilu Kamínky. Právě tady autoři zjišťují, kam se jejich výtvor dostal.
„Ukazuje se, že neplatí už jen ,co Čech, to muzikant‘, ale také ,co Čech, to umělec‘. Každý kamínek, který vznikne, je uměleckým dílem, protože vzniká, aby udělal radost druhým – a to dnes není málo,“ napsala webu Lidovky.cz správkyně skupiny Ivana Hrušková. A nezřídka se stává, že se obě strany propojí.
Uživatelka Týna například našla v Mladé Boleslavi kamínek se lvem, který se objevuje na státním znaku České republiky. Na spodní straně měl napsané poštovní směrovací číslo 288 02. „To jste mi udělala velikou radost. Tento lev je ode mě a byl to můj první kamínek, který jsem namalovala,“ odpověděla paní Jitka z Nymburka. Kámen se tedy přemístil o zhruba 30 kilometrů.
Podle mnohých je tato hra také skvělým hnacím motorem při vycházkách s dětmi.
Motivy maleb jsou velmi rozmanité. Hitem posledních týdnů jsou samozřejmě Vánoce, novoroční přání, ale i covid. Oblíbené jsou filmové postavy, vůbec nejčastěji se na kamenech objevují zvířata.
Turisté mohou na Šumavě na čtyři nové trasy do divočiny |
Podle dostupných informací projekt vznikl v USA. „Začala s ním Megan Murphyová v roce 2015. Odtud se pak rozšířil do Velké Británie, Austrálie a celého světa až k nám. Pro zajímavost, od nás se aktivita rozšířila třeba do Polska,“ vysvětluje Ivana Hrušková.
Pravidla hry jsou jednoduchá. Správci skupiny vyzývají autory k dodržování základního desatera. „Kamínky dávejte na bezpečná a viditelná místa. Nevhodná místa: kašny, hřbitovy, pomníky, obchody, nemocnice, kostely, tráva ve městě, u výběhů v zoo, volná příroda,“ uvádějí například.
O materiál na pomalování jistě nebude mít tvůrce nouzi. Pozor by si ale měl dát na výběr barev. Déšť by mu mohl jeho dílo rychle zničit. „Používejte akrylové barvy nebo akrylové fixy, poté přelakujte akrylovým lakem,“ radí desatero.
Některým nálezcům se kamínek tak líbí, že si ho nechávají. A to se podle pravidel nesmí: „Víme, že nacházení kamínků je vzrušující, přesto prosíme, nechávejte nějaké i pro ostatní. Nevytvářejte si soukromé sbírky.“
