Stranou nezůstali ani Češi, podobně jako jiné národy se totiž kromě politického sblížení snaží získat místo na rozvíjejícím se syrském trhu. V únoru proto do Sýrie zavítal i český ministr zahraničí Jan Kohout.
Výhodou České republiky je to, že má na co v regionu navazovat. Její respektive československá blízkovýchodní politika byla za studené války samozřejmě koordinovaná s Moskvou. A tak zatímco v roce 1948 československé zbraně zachránily nový židovský stát Izrael před útokem arabských zemí v čele se Sýrií a Egyptem, o sedm let později již Čechoslováci dodávali zbraně Egyptu.
I se Sýrií však byly svazky poměrně pevné, v 70. a 80. letech v Československu studovalo mnoho tisíc syrských studentů, kteří si pak často s sebou domů z tuzemska přivezli i manželky. A proto je dosud možné v Sýrii narazit na lidi, kteří hovoří česky či slovensky.
Po pádu komunismu se Československo více otevřelo Izraeli a po zániku společného státu podle expertů zanikly i mnohé tradiční obchodní vazby. Na syrských trzích si tak místo vydobyly pragmaticky a dravě uvažující společnosti z Německa či Francie, a dále pak z Íránu, Turecka nebo Egypta.
V posledním období se Česko, tentokrát již jako součást Evropské unie, pokouší do Sýrie vracet. Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek podepsal v roce 2008 se svými partnery několik dohod, které mají usnadnit vzájemný obchod. Česká republika také Sýrii prominula část dluhu.
Loni v říjnu se poměrně významný obchod podařilo uzavřít podniku Plynostav Pardubice. Firma by měla postavit plynovod ze syrského Aleppa na turecké hranice.
