Klaus coby politik platí za kontroverzní osobnost. V ekonomických otázkách mu ale nelze upřít názorovou stálost. Uvolnění poměrů v Československu na konci 60. let mu umožnilo vyjet na zahraniční stáže: nejprve absolvoval postgraduální kurz v Itálii, následně vycestoval i do Spojených států na Cornellskou univerzitu. Během normalizace musel vědecké kruhy na dlouhou dobu opustit a přešel na podřadná místa do Státní banky československé. K akademické ekonomické práci se vrátil v roce 1987, kdy nastoupil do Prognostického ústavu.
Až s pádem komunistického režimu přesunul svou pozornost a činnost od vědecké ekonomické práce k politice. Od teorie tehdy přešel k praxi: zreformovat československé hospodářství. Nejprve jako člen Občanského fóra, později již jako spoluzakladatel ODS a aktivní politik na nejvyšších postech byl jedním z otců české ekonomické transformace a jako takový se značnou měrou podepsal na přerodu českého hospodářství v 90. letech.
Šoková terapie a česká cesta Ekonomickou transformaci bylo podle Klause zapotřebí provést co nejrychleji. Šoková terapie, kupónová privatizace - ovšem bez kvalitního právního systému, o který by se mohla opřít - tak vedly podle některých ekonomů k urychlení vytunelování české ekonomiky a přesunu do rukou výhradně zahraničních vlastníků.
Klaus preferoval tzv. českou cestu, měl to být způsob, jak pozvednout českou ekonomiku pomocí vlastních investic a projektů. Bohužel privatizace podniků v praxi příliš efektní nebyla a stala se terčem kritik. Klaus však i ve své nejnovější knize Makroekonomická fakta české transformace trvá na tom, že tehdy zvolená cesta byla jediná možná a správná.
V roce 1995 byl Klaus jmenován profesorem pro obor financí na VŠE v Praze. O tři roky později spoluzaložil Centrum pro ekonomiku a politiku, jehož cílem je šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství.
