Česká kosmonautika se vrací na výsluní. Sonda s přístroji z Česka zamíří za pár hodin ke Slunci

Značný podíl na tom mají čeští vědci a technici, české ministerstvo školství vložilo do mise 180 milionů korun a před několik týdny označilo příspěvek tuzemských expertů za nejvýznamnější počin české kosmonautiky od 80. let.

Na oběžnou dráhu Země vynese sondu americká raketa Atlas V, pak už Solar Orbiter vyrazí na cestu ke Slunci sám.

Mise Evropské kosmické agentury (ESA), na níž spolupracuje s americkou NASA, se zaměří na výzkum Slunce a jeho pólů, jež nikdo z lidí takhle „zblízka“ dosud neviděl. Čeští odborníci se podíleli na vývoji čtyř přístrojů z deseti, které sonda nese – což je jejich největší zapojení od vstupu ČR do ESA v roce 2008 – a poslouží k měření a pozorování Slunce a jeho okolí. Kupříkladu „český“ přístroj s názvem STIX umožní studium fyzikálních procesů slunečních erupcích. Z Česka pocházejí také zrcadla teleskopu pro pozorování sluneční koróny či software spektrometru pro rentgenové záření.

Vývoj a přípravy sondy Solar Orbiter na cestu k naší životadárné hvězdě započala již v 90. letech. „Její start byl původně naplánován již na polovinu roku 2017, kvůli několika technickým komplikacím se však v průběhu let několikrát posunul až na letošní únor,“ řekl LN Ondřej Novák, který má na ministerstvu školství na starosti spolupráci České republiky s ESA.

Rámus a tlaková vlna

Samotný start budou čeští zástupci pozorovat ze vzdálenosti necelých čtyř kilometrů od vzletové rampy. „Těšíme se. Odlet Solar Orbiteru ke Slunci se odehraje v noci, a tak toho neuvidíme tolik jako v případě denního startu. Na co se však člověk musí při startu rakety pokaždé připravit, je tlaková vlna a ohlušující rámus, který k vám ovšem dojde až po chvilce, protože zvuk se šíří výrazně pomaleji než světlo. Vidíte tedy už stoupat raketu, vše se však v daný moment děje v tichosti. Až pak se ozve hluk a přijde silná tlaková vlna. Právě proto budou diváci na startu Solar Orbiteru v uctivé vzdálenosti od rampy,“ popsal LN vědec František Fárník z Astronomického ústavu, který se podílel na vytvoření zmíněného přístroje STIX.

Přiznává, že kromě vzrušující podívané to pro vědce bude i velký nápor na nervy, protože se – v případě úspěchu – zúročí výsledek práce stovek vědců a inženýrů. „Kdyby se něco nepovedlo, bude zmařeno mnohaleté úsilí mnoha lidí,“ řekl František Fárník.

Putování vesmírem

Poté, co Solar Orbiter opustí planetu Zemi, čeká jej pouť bezbřehým vesmírem. Téměř dva roky potrvá, než se dostane na finální dráhu kolem Slunce, což znamená, že mu bude blíž než planeta Merkur. Do té doby bude jenom pozorovat částice slunečního větru, polí a vln ve svém okolí. Teprve pak začne s „pořádným“ měřením, které potrvá šest let, ale – půjde-li vše hladce – možná i o pět roků déle. Musí „přežít“ obrovské teplotní zatížení v řádu stovek stupňů Celsia i působení vysoce nabitých částic slunečního větru.

Čeští vědci se podíleli či podílejí i na přípravě dalších vesmírných sond. Loni v létě vynesla ruská raketa na oběžnou dráhu kolem Země českou družici Lucky-7 a další vědecké přístroje. Čeští vědci sestrojili také model speciálního napájecího zdroje pro přístroj, který spolu s dalšími ponese kosmická sonda Juice, jež má od roku 2022 zkoumat Jupiterovy měsíce.