Jak vypadá spolupráce dokumentaristů s ČT v současnosti? Když Jan Novák oslovil ČT ohledně spolupráce na dokumentu Občan Václav Havel jede na dovolenou, ke kterému potřeboval archivní stopáž, vysmáli se mu – a pak s ním vyměnili sedm minut starých záběrů za vysílací práva na deset let.
Kateřina Černá z produkce Negativ, která se mimo jiné stará o filmy dokumentaristky Heleny Třeštíkové, mluví o ČT jako o molochovi, který se chce chovat jako koproducent, ale přitom v něm není osoba, s níž by se dalo přímo jednat, protože si všichni jen přehazují pravomoci sem a tam. Třeštíkové cyklus Manželské etudy vydělává televizi slušné peníze, ale přesto o jejich pokračování rozhodují lidé, kteří se s režisérkou v životě nesetkali.
Sama Helena Třeštíková, jediná tuzemská držitelka ceny Evropské filmové akademie, poukazuje na pasivitu ČT. „Televize sama nic neiniciuje, čeká, s čím kdo přijde,“ říká. Chodil právě Fenič... marně.
Třeštíková vděčně vzpomíná na někdejšího šéfa ČT2 Jiřího Pittermana, který sezval dokumentaristy a vyjevil jim, že výkladní skříní stanice by měly být hodinové dokumenty. „To byla zlatá doba,“ vzpomíná režisérka Marcely, Reného a Katky, „poprvé a naposledy, kdy se ČT chovala koncepčně.“
A tak se zdá, že veřejnoprávní povinnost ČT přebírají stále častěji komerční televize. Nova byla hlavním partnerem dokumentárního megahitu Občan Havel a podpořila i Novákův film Občan Havel přikuluje; ČT v těchhle případech fatálně selhala. Tuzemská pobočka kabelovky HBO zase vyvíjí cyklus Bez cenzury, ve kterém vznikl např. dokument Nebe peklo o členech komunity BDSM.
To vše ke škodě samotné ČT a jejích diváků.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor Ln vojtech.rynda@lidovky.cz
