Před deseti lety se kvůli krizi v České televizi po nějakou dobu ani nevysílaly vánoční pohádky. Letos se, za poslední dekádu už poněkolikáté, o veřejnoprávní televizi bojuje znovu. Pohádky však na obrazovkách zůstanou.
PRAHA Přestože deklarovaný důvod k boji zůstává stejný jako kdysi, tedy vymanit ČT z politického tlaku, nálada ve společnosti je jiná.
Na to, aby strach o nezávislost ČT vyburcoval odpor široké veřejnosti, bylo v roce 2000 potřeba i naštvání lidí z politiky. Zatímco tenkrát stály na Václavském náměstí desetitisíce lidí, dnešní boj ztělesňuje zatím jen list papíru se sto padesáti podpisy významných osobností.
Deset let beze změny Přesně před deseti lety vypukla v ČT takzvaná televizní krize. Rada ČT odvolala 12. prosince tehdejšího generálního ředitele Dušana Chmelíčka. Rychlé dosazení nového ředitele Jiřího Hodače, na které stačilo i s vypsáním konkurzu radním jen osm dní, vyvolalo odpor části veřejnosti a zaměstnanců ČT.
Strach, že volbu ředitele ovlivňovali politici a že se televize ocitne v zajetí politiky opoziční dohody jako celá země, po několika dnech přerostl v otevřený boj proti oficiálnímu vedení ČT.
„Ta krize nebyla o boji za svobodu slova. Ta v Česku byla. Šlo o zachování vlivu jedné skupiny lidí ve veřejnoprávním médiu ve všech konsekvencích, tedy vlivu na vysílání i na finanční toky,“ tvrdí ředitelka zpravodajství z dob krize Jana Bobošíková, kterou vzbouření zaměstnanci ČT donutili vysílat zpravodajství z improvizovaných podmínek.
Rebelové z Kavčích hor dosáhli před deseti lety částečně svého. Hodač s Bobošíkovou odešli, politici změnili zákon o ČT. Obava z politického vlivu na Radu ČT, a tím nepřímo i na samotnou práci televize, ovšem zůstala. Celých deset let.
„Politici zákon sice změnili, ale současně tam dali takové klauzule, že to nemusí dodržovat,“ říká Břetislav Rychlík, někdejší mluvčí iniciativy Česká televize – věc veřejná. Před víc než týdnem Rychlík podepsal i aktuální dopis umělců, který kritizuje současné poměry v ČT a její radě a vyzývá šéfy parlamentních stran ke změně.
Letos se ke krizi zatím neschyluje. Ovšem dva týdny před Štědrým dnem 2000 také nikdo netušil, že ČT bude vysílat paralelně dvě zpravodajství – vzbouřenecké a improvizované, které Bobošíkové tým jednou připravoval i v prostorách TV Nova.
„Principiální argumenty jsou skutečně velmi podobné těm, kvůli nimž došlo před deseti lety ke krizi: politicky ovládaná a nekvalifikovaná Rada ČT,“ myslí si jeden z nejaktivnějších televizních vzbouřenců Jiří František Potužník.
Radní sice už nevybírají přímo politici, navrhují je různé společenské organizace. Ovšem na jménech se politici dopředu domlouvají. A pak se hledají nějaké obskurní instituce, které tam ty lidi jakoby nominují, tvrdí Rychlík. Nakonec o nich hlasují poslanci.
Proklaté telefony Ani deset let starý skandál, kdy ze zveřejněných výpisů telefonů vyšlo najevo, že radní si před volbou Hodače hojně telefonovali se členy sněmovní mediální komise, není jen dávnou historkou. Že tento trend kontaktu mezi lidmi kolem ČT a politiky trvá stále, prokázala loňská volba ředitele ČT, kterou opět vyhrál Jiří Janeček.
Tehdejší ředitel zpravodajství Milan Fridrich, o kterém se spekulovalo jako o možném Janečkově rivalovi při volbě, si směle telefonoval s Ivanem Langerem z ODS či Jaroslavem Tvrdíkem ze sociální demokracie. Prozradily to opět uniklé výpisy telefonů.
Změna systému volby do mediálních rad ovšem zůstala celých deset let lákavým politickým slibem. Za poslední dva roky se do sněmovny dostaly dva takové návrhy. Autorem jednoho byl senátor za ODS Jiří Oberfalzer, druhý vypracovali poslanci Strany zelených. Neprosadil se ani jeden.
Novou naději tak dalo letos v srpnu prohlášení vlády. „Vláda zahájí diskusi o transformaci mediálních rad a prosadí změny v systému voleb zástupců veřejnosti,“ slibovala trojkoalice.
Hned první volba do Rady ČT a Českého rozhlasu, která novou sněmovnu čekala, však ukázala, že touha po změně není zase tak silná. Věci veřejné i TOP 09 nejenže dovolily odhlasovat budoucí členy rady tajně, takže opět nebyla možná kontrola veřejnosti, kdo pro koho hlasoval. Do rad se navíc dostali buď už zasloužilí exčlenové, nebo bývalí poslanci a lidé, kteří mají blízko k ODS nebo ČSSD.
„Na náš dopis ale máme od politiků první reakce. Už proběhly první dvě schůzky a jednání o změně systému,“ říká optimisticky Rychlík.
***
Strach, že volbu ředitele ovlivňovali politici a že se vysílání ocitne v zajetí politiky opoziční smlouvy jako celá země, rychle přerostl v boj proti oficiálnímu vedení České televize.
IVAN LANGER Tehdejší místopředseda ODS byl jedním z nejvýraznějších kritiků vzbouřenců v ČT. Zároveň právě on byl jimi obviňován, že v ČT uplatňuje stranické zájmy. „Ukázalo se, že bombastická kampaň naznačující podivné praktiky v ČT byla lichá. Pan Hodač byl tou nejveřejnoprávnější osobností,“ míní i s desetiletým odstupem Langer. Nová petice umělců proti ČT dnešního šéfa CEVRO nepřekvapuje. „Klid nastane až tehdy, kdy lidé, kteří mají z ČT peníze, budou rozhodovat sami o sobě," říká s nadsázkou.
JAN RUML Bývalý šéf a senátor Unie svobody se stal jedním ze symbolů krize, když den přespal ve velíně ČT ve spacáku. „Tehdy se šířily zprávy, že tam má proti demonstrantům zasáhnout policie. A já tam nespal sám. Přišli jsme do redakce proto, abychom v případě, kdyby tam policie vnikla, o tom mohli svědčit,“ vysvětluje Ruml, který je nyní mimo politiku. „Já byl ústavní činitel, tak jsem třeba mohl nějak zabránil tomu, aby vzbouřence odvedli násilím pryč. Kdyby ta situace nastala znovu, asi bych se choval podobně,“ dodal.
PETR NEČAS Současný premiér čelí požadavkům umělců na změnu voleb do mediálních rad. Tady bych se vrátil o deset roků zpět do časů takzvané televizní krize, abychom se včas zarazili. Tehdy přece vůbec nešlo o svobodu konkrétního média, šlo o konkrétní ekonomické zájmy šikovně maskované před veřejností takzvanou ochranou svobody média. Tehdejší koryfejové tohoto hnutí uvnitř televize jsou přeci dnes jejími čelnými představiteli,“ říká Nečas.
