Jde o speciální dalekohledy o průměru 3,5 metru, které stojí ve skupinách po šesti ve čtyřech pozorovatelnách na hranicích území observatoře. Sledují noční oblohu a zaznamenávají namodralé záblesky, které vznikají, když sprška vyvolaná vysokoenergetickou částicí prolétá atmosférou. Spolu s pozemními detektory umožňují vypočítat, z jakého směru a s jakou energií částice přiletěly.
„Navrhli jsme a posléze vyrobili šestiúhelníková zrcadla pro polovinu z celkového počtu 24 dalekohledů,“ říká Petr Schovánek z Laboratoře optiky v Olomouci. Ostatní vyrobili němečtí kolegové v Karlsruhe.
Zrcadla se vyznačují neobvyklou lehkostí a vysokou odrazivostí, která přesahuje 90 procent. „Zároveň musí mít velice hladkou a pečlivě vyleštěnou plochu, protože optická oblast, ve které se pohybujeme, je citlivá na rozptyl,“ vysvětluje Petr Schovánek.
Detektory mají koncepci tzv. Schmidtovy komory: zrcadla míří k obloze a optické paprsky na ně dopadají přes speciální korekční prstenec, který zdvojnásobuje citlivost detektorů. Ještě před tím světlo prochází filtrem, který propouští jen ultrafialové záření o vlnové délce 300 až 400 nm, které astronomy zajímá.
Ze zrcadel se paprsky odráží do ohniska, kde se nachází snímač složený ze 440 fotonásobičů. Odtud signál putuje do počítače, kde se analyzuje. „Naše teleskopy jsou největšími běžně používanými Schmidtovými komorami na světě,“ upozorňuje český expert.
Další čeští pomocníci
Argentinská pozorování doplňují další přístroje, které vznikly v České republice. Jedním z nich je reflektor pro LIDAR. LIDAR je obdoba radaru pracující s laserovým paprskem. Jeho úkolem je zjišťovat aktuální prostupnost atmosféry.
Pokračování na straně XI
Dokončení ze strany IX
Přístroj vyšle laserový svazek, který se v atmosféře rozptýlí více nebo méně podle toho, kolik je ,mlhy‘. Toto rozptýlené světlo dopadá na zrcadlový systém, který je zobrazí na fotonásobiče, kde je převedeno na signál,“ popisuje Petr Schovánek. S kolegy pro tyto účely navrhl speciální metrové zrcadlo z několika segmentů, jejichž rozložení si čeští vědci nechali patentovat. Dalším českým zařízením je robotický dalekohled FRAM (Fotometrický Robotický Atmosférický Monitor). Ten měří propustnost atmosféry pravidelným sledováním změn jasnosti vybraných hvězd a pro kontrolu také jasnosti jednoho 50 km vzdáleného pozemského světelného zdroje. Sestrojili ho vědci z Fyzikálního a Astronomického ústavu AV ČR.
Vedle rutinní práce se mu krátce po uvedení do provozu povedl husarský kousek: v lednu loňského roku objevil optický protějšek jednoho obzvláště jasného záblesku záření gama.
Ale ani to není vše. Češi se spolu s italskými, německými a americkými kolegy podílejí také na doplňkovém projektu AIRFLY (AIR FLuorescence Yield, tedy fluorescenční zisk ve vzduchu), který běží na urychlovačích v USA a Itálii. AIRFLY umožňuje velmi přesně určit intenzitu modrého záření při průchodu částic atmosférou za různého tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu. Taková znalost je klíčová ke správnému určení energie spršek pozorovaných argentinskou observatoří.
Zmíněné přístroje tedy pomáhají kalibrovat záznamy z detektorů částic a fluorescenčních dalekohledů a odečítat od nich odchylky způsobené aktuálním počasím.
Kromě toho se čeští experti podílejí na návrhu dalšího typu dalekohledů, které observatoř doplní už v příštím roce. V rámci projektu HEAT (High Elevation Auger Telescope, tedy „výškový“ Augerův dalekohled) připravují soustavu tří fluorescenčních dalekohledů, které budou sledovat oblohu výš nad obzorem než ty dosavadní. Dokážou pozorovat i méně energetické spršky, a umožní tak srovnání s experimenty pracujícími na nižších energiích.
„V Olomouci zatím vyrobili 720 zrcadlových segmentů, s dalekohledy HEAT jich bude tisíc. Kromě toho mají Češi připravit všechna zrcadla pro budoucí severní observatoř, protože se osvědčila lépe než ta od německých kolegů.
Prestiž českých vědců podporuje také fakt, že ředitel Fyzikálního ústavu Jan Řídký byl vloni zvolen do funkce koordinátora všech skupin, které mají na starost fluorescenční detektory.
Členství na dluh
Nyní se ale výzkumníci ocitli v paradoxní situaci. Česká věda zažívá na mezinárodním poli velký úspěch, zároveň ale vloni skončil grant ministerstva školství, který českou účast v projektu Auger financoval. Vědci zažádali o grant nový, ale přestože byli odbornou komisí k financování doporučeni, nic nedostali.
„Ročně šlo o částku kolem 4,5 milionu korun. Bohužel vloni byl balík peněz určených pro mezinárodní mezivládní projekty seškrtán na sedminu a na nás v něm už nezbylo,“ konstatuje Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu AV ČR.
Náš systém podle jeho slov vůbec nepočítá s tím, že nějaký projekt potrvá dvacet let. Granty se obvykle vypisují s tím, že výzkum za pět let skončí a začne se pracovat na něčem jiném.
Koncem prázdnin naši republiku navštívil duchovní otec celého projektu americký profesor James Cronin, aby za financování české účasti na Augerově observatoři lobboval.
„Zatím netuším, jak budeme situaci dál řešit. Musí následovat jednání na vysoké úrovni, protože tento stav je neúnosný. Nemohli jsme ani zaplatit letošní členský poplatek ve výši 450 tisíc korun, což je ostuda, je to nesolidární vůči ostatním. Dosud jsme patřili mezi země, které všechny své závazky plnily včas,“ uzavírá Jiří Grygar.
