Bylo pár desítek kilometrů od pobřeží Baltu, nedaleko polských hranic a dnes polského Štětína. Nevelké východoněmecké město, které se mohlo uprostřed borových lesů pyšnit hezkým velkým jezerem i hradem z červených cihel, se stalo naší poslední zastávkou před závěrečnou cyklistickou etapou k moři.
Aniž jsme to ale tušili, tak jsme vlastně byli trochu v Polsku. Velká část obyvatel městečka byli totiž Poláci, většinou z nedalekého Štětína, co skupovali domy po Němcích, kteří se odsud rozhodli odejít na blahobytnější Západ. Až se budou v městečku konat příští obecní volby, tak možná Poláci Němce už přehlasují a svůj nový domov si třeba pojmenují polským názvem. Když jsem se těch Poláků ptal, co je tam přivádí, říkali, že slušné silnice, dobře spravovaná země, fungující stát, a hlavně příležitost ve vyprazdňující se zemi.
Dnešní východní Německo je vlastně takový středoevropský investiční ráj. Za jeden a půl bilionu eur, na koruny to radši nepřepočítávejte, dali západní Němci bývalou NDR do kupy. Lepší dálnice, nablýskanější města, dokonalejší síť optických kabelů a příznivější ceny v celé Evropě na západ od České republiky nenajdete. Země, odkud odešla za dvacet let čtvrtina původního obyvatelstva, je dnes ideálním místem pro mnoho druhů investic. Navíc my Češi máme výhodu, že na rozdíl od západních Němců, kteří těm východním pořád moc nerozumějí, my těmto „našim Němcům“ stále rozumíme. My i oni jsme si totiž prošli komunistickým očistcem. Navíc k sobě chováme stále jistý druh sympatií rovnocenných partnerů, který vůči Němcům západním nechováme.
Východní Německo dnes čeká na investice a lidi. Ideální místo, nejen pro Poláky, ale i pro sebevědomé Čechy.
