Při obnovování českých lesů má vedle douglasky tisolisté pomoci i modřín opadavý. Oba doteď patří ze zákona mezi nepůvodní stromy, se kterými se při obnově nemá počítat. Klimatická změna s sebou ale nese nové výzvy, jak udržet přírodní bohatství. Úplně jednoduše: když máme nepůvodní klima, co je to vlastně původní druh? „Druhová skladba by měla v budoucnu vypadat mnohem pestřeji než teď. I směrem k nepůvodním stromům, které jsou vůči rostoucímu teplu odolnější,“ popsal serveru Lidovky.cz a LN agrární analytik Petr Havel s tím, že to, jaké druhy jsou vhodné, je předmětem současné i budoucí odborné diskuze.
Co po kůrovci? V obří hale ‚hibernuje‘ 800 tisíc sazenic stromů, mají obnovit české lesy |
Douglaska okamžitě vzbudila vášně. Proti jehličnanu, dorůstajícímu přes 60 metrů, začala brojit především ekologická hnutí. Varují, že se z něj stane invazní dřevina, a vznikne tak nová monokultura.
Kritici uvádějí, že tu douglaska nemá přirozeného nepřítele, ujme se i tam, kde ji nikdo nechtěl, a zničí různorodost. Odborní lesníci, z praxe i výzkumu, to odmítají, dělali dva specializované průzkumy, jestli lze douglasku začlenit do českých lesů. Došli k tomu, že její potenciál je velký: snese větší teplo než smrk a zároveň je stejně jako on dost pružná, takže se hodí na zpracování.
„A je nutné dodat, že neprobíhá ani není plánováno její masivní zavádění. Současné zastoupení je 0,24 procenta. Veškerá doporučení jsou směřována na pěstování douglasky ve smíšených porostech,“ upozornila Česká lesnická společnost v otevřeném dopise.
Pro vodu si umí sáhnout hluboko
Na tom, že uvolnění v pravidlech výsadby je na místě, se shoduje většina odborníků. „Ochránci přírody nerespektují, že v přírodě existuje evoluce, i když tvrdí, že se neustále mění klima. Pak je naprosto logické, že s měnícím se klimatem se musí měnit i druhová skladba stromů a živočichů,“ vysvětluje Havel. Douglaska rychle roste, dobře se rozmnožuje a má schopnost si sáhnout pro vodu hlouběji než smrk. V praxi to tak znamená, že je odolnější vůči suchu.
Podle Jiřího Nováka z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) by mělo být základem adaptace na změnu klimatu několik bodů: práce s domácími dřevinami, přičemž se musí počítat s tím, že budou zřejmě růst i v polohách, kde jsme na ně nebyli zvyklí. Zapojí se i dříve opomíjené domácí kousky, jako je například bříza, osika, třešeň nebo dosud legislativně omezený modřín. „Takovým opatřením je i využití dřevin zavlečených, které se již ve střední Evropě osvědčily a po více než sto letech je lze považovat za zdomácnělé, což je i douglaska,“ řekl serveru Lidovky.cz a LN Novák.
Ekologové mají pravdu v tom, že je potřeba nejvyšší opatrnosti. Takový postoj zastává i ministerstvo životního prostředí (MŽP), které douglasku umožní na přání kolegů ze zemědělství využívat, ale zákaz ponechá ve zvláštně chráněných územích a lokalitách soustavy Natura 2000. „I mimo chráněná území by mělo být přirozeným zájmem na straně hospodářů rozumné využití nepůvodních druhů pouze jako příměsi, nikoli v podobě plošných výsadeb,“ sdělila mluvčí MŽP Petra Roubíčková.
Domácí kůrovce nezajímá, museli by se přistěhovat cizí
Aby se povolení zapojit douglasku do lesnických plánů nezvrhlo ve stejný průšvih jako se smrkem, má ohlídat metodika VÚLHM. Maximální zastoupení tohoto jehličnanu navrhuje do dvaceti procent, ve vyšších polohách o polovinu méně. „Maximum se týká zejména těch stanovišť, kde douglaska plní zároveň ekologickou funkci meliorační a zpevňující dřeviny, tedy především na kyselých a živných stanovištích nižších a středních poloh,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Změny klimatu brzdí obnovu lesů v Kalifornii. Ze Spojených států se brzy může stát poušť |
Americký jehličnan je nyní v českých lesích zastoupen zmíněnými 0,24 procenty. V Německu, které je českému prostředí velmi podobné, je zastoupen ve dvou procentech a podle Nováka tam nijak neškodí. Dodává, že douglaska se ve střední Evropě pěstuje víc než 150 let a ve směsích s domácími dřevinami nepůsobí problémy. „Ohrožení biodiverzity si lze představit, pokud by byla pěstována v rozsáhlých stejnověkých monokulturách, což ale platí i pro domácí dřeviny,“ míní Novák. Zatím tu není žádný druh kůrovce, který by tisolistou dřevinu vyhledával. Je možné, že se sem její škůdce importuje z Ameriky, ale jestliže se to tady opět nezvrhne do monokultury, nenamnoží se.
Douglaska tisolistá rostoucí ve tříhektarovém lese 64,1 metru. Nachází se ve Vlastiboři na Jablonecku.
K odpůrcům severoamerického stromu patří entomolog Lukáš Čížek z Laboratoře ekologie lesa v Biologickém centru Akademie věd. „Problém je, že vysazování melioračních a zpevňujících dřevin, mezi které má být zařazená i douglaska, je dotované. Znamená to, že její zavedení v lesích budeme dotovat tak, jako by to byla dřevina, kterou tady chceme a potřebujeme z jiných důvodů, než je podnikatelský záměr,“ obává se Čížek. Vedle nástrahy, že když jsou na něco subvence, bude se to zuřivě sázet, vidí problém i v tom, že strom tu nemá přirozené nepřátele, ale ani přátele, kteří by jeho škůdce požírali. Na původní stromy se tu už navázaly desítky až stovky různých druhů motýlů, můr, much a dalších blanokřídlých. Douglaska svůj tuzemský hmyzí dvůr nemá. Neznamená to však, že se ho mít nenaučí.
Extrémní sucho zahubí každý les
Zatím se celý střet točí kolem tohoto stromu, ale podobných dřevin bude v Česku pravděpodobně přibývat. „Sledujeme různé výzkumné projekty. Například pražská Lesnická fakulta České zemědělské univerzity spustila projekt Sustree a ten pracuje s tím, že by se tu do budoucna daly sázet i jižní dřeviny, které jsou odolnější. Zkouší se jejich možné využití. Jestliže výsledky budou příznivé a budou mít pozitivní dopad na pěstování lesa v Česku, jsme ochotní se o tom bavit,“ řekl serveru Lidovky.cz a LN náměstek ministra zemědělství Patrik Mlynář, který má na starosti lesní hospodářství.
Vánoční strom, který dotvářel vánoční atmosféru v centru Olomouce v roce 2012, pochází z nedaleké obce Dolany. Mohutnou, zhruba 17 metrů vysokou Douglasku tisolistou městu věnovaly dvě obyvatelky obce, jimž strom rostl u domu zhruba 35 let.
Ať už původní, či nepůvodní, listnáče, nebo jehličnany, klimatická změna je jedna věc, sucho však úplně jiná. Při dlouhotrvajícím nedostatku vláhy, jaký je posledních šest let v Česku, chřadnou i meliorační dřeviny, které mají jinak schopnost zadržet vodu a pomoci svému okolí. „Je to otázka složení a skladby lesů, hledání takové, která bude optimální z hlediska odolávání klimatickým změnám. Vyžaduje to nějakou dobu testování, aby se v měnících se podmínkách vyzkoušely různé skladby, které zaručí, že les bude mít šanci přežít. Zásadní otázkou je ale vývoj počasí, a jestli bude takový, jaký byl poslední čtyři roky, problém bude mít jakýkoliv budoucí les,“ varuje Mlynář.
