DRÁŽĎANY/PRAHA Drážďany se loučí s tramvajemi československé výroby. Od léta totiž z ulic saské metropole zmizí známé zakulacené vozy Tatra, které 40 let tvořily páteř tamní městské dopravy. V pondělí o tom informoval list Sächsische Zeitung.
Podobně jako v dalších městech bývalé NDR totiž československé tramvaje postupně nahrazují modernější nízkopodlažní soupravy německé produkce. Někdejší hojně vyvážený československý výrobek se tak v Německu co nevidět dostane do pozice muzejního artefaktu.
Drážďany byly po druhé světové válce značně zničené. To se dotýkalo i tamní městské dopravní sítě. Z předválečných 185 kilometrů tratí jich bylo sjízdných jen asi 9 kilometrů. Problém však dlouho představoval i vozový park. V šedesátých letech proto padlo rozhodnutí koupit československé tramvaje Tatra, které ve východním bloku platily za nejmodernější výrobek svého druhu. První pokusná jízda typu Tatra T3 se v Drážďanech uskutečnila v roce 1964 a cestující a novináři si prý pochvalovali především prostornost vozu i bezpečnost jízdy. Po ozkoušení verze, která byla přizpůsobena pro německé podmínky, začaly československé tramvaje od roku 1969 jezdit v Drážďanech pravidelně. Celkem Drážďanští nakoupili několik set souprav s typickou červenou barvou.
Plánování v rámci RVHP V paměti cestujících kromě toho dodnes zůstaly i známé šedivé či červené sedačky, které podle vzpomínek některých z nich nenabízely příliš velké pohodlí. Kvůli jejich poruchovosti se tatrám v dobách NDR navíc přezdívalo Dubčekova poslední pomsta. Od 70. let se československé tramvaje objevily ve většině velkých měst NDR, kvůli rozdělování práce v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP, obchodní organizace sdružující státy východního bloku) totiž vozy z ČSR dostaly přednost před tramvajemi z východoněmecké produkce, přestože ty se pro tamní podmínky hodily podle některých názorů více. Výroba tramvají v Durynsku tak byla zastavena.
Po roce 1990 se Drážďany rozhodly tramvajový park modernizovat. Součástí tohoto procesu byla mimo jiné i obnova československých tramvají, včetně jejích přetření na žluto. A i když již od léta tatry v Drážďanech pravidelně jezdit nebudou, ponechá si město asi 30 exemplářů. Zájemci v nich budou například moci pořádat různé oslavy. Vyřazené tramvaje půjdou do šrotu, nebo se je město pokusí prodat do některé z východních zemí.
Přestože nyní tramvaje Tatra jezdí třeba ještě v Magdeburgu, časem je jejich konec neodvratný i v dalších německých městech. V Berlíně se již před několika lety hovořilo o tom, že provoz československých souprav je až čtyřikrát dražší, než je tomu u moderních typů. (Náklady na jeden kilometr u tatry činí osm eur) „Nastupování a vystupování kvůli jejich schodům je pro některé cestující namáhavé,“ řekl o československých tramvajích v roce 2005 ředitel berlínského provozu tramvají Klaus-Dietrich Matschke. Podle dřívějších plánů se Berlín nemoderních souprav chtěl zbavit do roku 2013.
Pražský dopravní podnik by měl podle svého mluvčího Ondřeje Pečeného v dohledné době vyřadit alespoň 30 zástupců dvou nejstarších variant tramvaje Tatra T3, naopak nadále počítá s provozem několika set renovovaných vozů.
***
Vývozní artikl Tramvaje Tatra ČKD Tatra vyrobila ve „zlatém věku“ v letech 1952 až 1994 celkem asi 23 tisíc tramvají různých typů. Kromě Československa vozidla mířila mimo jiné i do 26 ruských, 19 německých a 14 ukrajinských měst. Různé varianty typu T se tak objevily v Moskvě, Samaře, Berlíně, Lipsku, Halle, Kyjevě, Rize nebo Záhřebu či Sarajevu.
