PRAHA Německá protektorátní správa si při přesvědčování českého obyvatelstva o tom, že kníže Václav byl proněmeckým politikem, vzala za záminku jeho vyjednávání s někdejšími německými panovníky. „Václav měl tendenci se domluvit místo toho, aby se válčilo. Považoval za smysluplnější spolupráci než válku. Jeho bratr Boleslav vyjednávat odmítal, a tak se za jeho vlády čtrnáct let válčilo,“ říká historik Jan B. Uhlíř z Vojenského historického ústavu v Praze.
Podle dostupných materiálů dokonce říšský protektor Reinhard Heydrich řekl, že „... když Češi oslavují sv. Václava, nemusíme se k němu vždy stavět jako k českému světci, nýbrž tak, že svatý Václav je muž, jenž pochopil, že český národ může žít jen v německém prostoru... jestliže Češi tedy oslavují sv. Václava, pak vlastně dokazují, že měl pravdu“, píše se v knize Jaroslava Čvančary Heydrich.
Uhlíř však tvrdí, že Heydrich o historických souvislostech moc nepřemýšlel a chtěl pouze z Václava udělat příklad spolupráce mezi Čechy a německou říší a tento příklad implantovat do protektorátních podmínek. Praktickým využitím této interpretace je třeba nejvyšší protektorátní vyznamenání -Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava. Bylo udělováno těm, kteří se „zasloužili o protektorát“.
Problematický úvodník novin
Na Václava a jeho údajnou spolupráci s německou říší se odvolával i jeden z nejdiskutovanějších článků počátku okupace, jehož hodnocení rozděluje i současné historiky. Politický sekretář státního prezidenta Emila Háchy Josef Kliment napsal úvodník, který 19. března 1939 otiskla Národní politika pod názvem Obnovuje se svatá říše římská. „Kdo by hleděl na poslední události zkaleným zrakem tohoto století, musil by žasnouti nad situací zdánlivě a nikdy nevídanou. Stačí však jen poněkud pozornější pohled do přezíraných kapitol našich dějin, abychom pochopili, jaká mohutná historická skutečnost se obnovuje před našimi zneklidněnými zraky. Obnovuje se útvar, který byl po dlouhá staletí jedinou myslitelnou organisační formou evropského světa, obnovuje se svatá říše římská národa německého,“ píše se v tomto úvodníku.
Podle Uhlíře Kliment jinými slovy naznačoval, že se dějiny opakují a pod vedením Německa v Evropě znovu vzniká společenství národů, a obratně zneužíval svatováclavskou tradici. „Jako v historické římskoněmecké říši dostávají se i dnes naše země pod ochranný režim hlavy říše. Dochází opět k tomu, že hlava vlastního německého státu je současně také ochranným pánem neněmeckých součástí říše Velkoněmecké,“ psal Kliment.
Háchův sekretář byl po válce odsouzen na doživotí a propuštěn byl v roce 1960. Zemřel o osmnáct let později. Do poslední chvíle však svůj postoj v době okupace hájil.
