Po rozdělení Československa v roce 1993 Lichtenštejnsko jako jediný stát na světě odmítlo uznat Česko a navázat s ním diplomatické styky. Lichtenštejnsko považuje postup poválečného Československa za neoprávněný, protože dekrety se měly týkat Němců, nikoli lichtenštejnských občanů.
Podle premiéra Jana Fischera se na zahájení diplomatických styků nevážou žádné další podmínky, a to ani majetkové.
„Bude podepsáno společné prohlášení o navázání diplomatických styků, které bude doprovázené memorandem,“ vysvětlil ministr zahraničí Jan Kohout.
V memorandu bude obsažen vznik společné komise historiků, která bude zkoumat sporné otázky.
„Lichtenštejnsko a Česká republika se usnesly ustanovit komisi historiků, která se má zabývat společnými dějinami Čech, Moravy a Slezska a lichtenštejnského rodu, jakož i vztahem obou zemí ve 20. století. Cílem této komise historiků je vypracování příspěvku k vzájemnému pochopení společných dějin, jejich nadějí a výzev,“ píše se v dohodě obou států.
Kohout zdůraznil, že navázání diplomatických styků umožní další rozvoj vzájemných vztahů a užší spolupráci v mezinárodních organizacích a v rámci evropského integračního procesu. „Reflektuje také staletou společnou historii a na ní založenou kulturní a hospodářskou sounáležitost,“ podotkl ministr.
Podle tiskové služby lichtenštejnské vlády spojuje oba státy společné evropské dědictví a staletí přetrvávající dějiny lichtenštejnského rodu. „Lichtenštejnsko a Česká republika dospěly k názoru, že se mohou vztahy obou států na základě tohoto společného dědictví a společných hodnot vyvíjet a při tom být překonány i rozdílné pozice, které existovaly v průběhu proměnlivých dějin,“ stojí v lichtenštejnském tiskovém prohlášení.
***
„Lichtenštejnsko a ČR dospěly k názoru, že se mohou jejich vztahy na základě společného dědictví vyvíjet.“
