Zpráva, která hodnotila celkem 27 států, zařadila Českou republiku mezi šestnáctku evropských zemí s částečnou právní ochranou whistleblowerů. Dalších sedm zemí unie včetně Slovenska je podle analýzy schopno právně chránit oznamovatele z řad zaměstnanců jen velmi málo nebo vůbec. Za častou příčinu tohoto stavu Transparency International pokládá nedostatek politické vůle k jakékoliv změně.
Whistleblower je práskač
Zpráva se zabývá také vnímáním whistleblowingu jako takového. Řada evropských jazyků používá pro whistleblowing místní výraz s negativním vyzněním - v češtině je to například "udavač" nebo "práskač". Oč častěji je tento výraz používán, o to negativněji společnost whistleblowery vnímá.
V Česku je nejznámějším whistleblowerem Libor Michálek (více ZDE), který upozornil na korupci na ministerstvu životního prostředí. Zpráva zmiňuje jeho příběh i to, že uspěl v loňských volbách do Senátu. Michálkovi následovníci se i v současné době mohou opřít jen o roztříštěnou právní úpravu. Především o pracovněprávní ochranu zaměstnanců proti neoprávněnému ukončení pracovního poměru, případně v trestním řízení o zákon na ochranu svědků. Ucelená legislativa, která by výslovně chránila whistleblowery, neexistuje.
Účetní - ilustrační foto.
"V současné době lze zaznamenat snahu včlenit ochranná opatření týkající se whistleblowingu do antidiskriminačního zákona," upozornila česká pobočka Transparency International. Podle navržené novely by v případě soudního sporu zaměstnance a zaměstnavatele mělo dojít k obrácení důkazního břemene - zaměstnavatel by tedy musel sám prokázat, že zaměstnance nediskriminoval z důvodu jeho oznámení.
Whistleblower se může se svými postřehy stejně jako jakýkoliv jiný občan obracet na inspektoráty a úřady práce, na obecní úřady, orgány činné v trestním řízení, ombudsmana, média nebo politiky. Využít může také právní poradnu Transparency International.
