Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

Česko-politický slovníček

Česko

I v Česku už jsou politici mistři v tom, jak odpovědět na jasný dotaz banálním prohlášením nebo frází, pod kterou si člověk může představit prakticky cokoliv. Mnozí si bezpochyby pamatují legendární britský seriál BBC Jistě, pane ministře a slavnou odpověď ministrova stálého tajemníka sira Humphreyho Applebyho: Ano i ne! Čeští politici si ovšem se sirem Humphreyem leckdy nezadají. LN proto přinášejí slovník, který některé pravidelně se opakující fráze vysvětluje.

Tak já si myslím, že...

Hojně užívaná věta na začátek. Politikovi umožňuje říct kategorický soud, ale v případě nutnosti ho pak relativizovat tím, že si to pouze myslel. Do pasti se svého času chytil například Jiří Paroubek, který odpověděl „Tak já myslím, že ne“ na dotaz, zda byl nevěrný své první ženě Zuzaně.

V tuto chvíli je to tak, že...

Také toto spojení používají politici obzvlášť rádi. Umožňuje jim třeba už o týden později otočit svůj postoj o 180 stupňů. Většinou to pak doprovázejí tvrzením, že „nastala nová situace, kterou je nutné se zabývat – a reagovat na ni“.

To teprve bude předmětem koaličního jednání... Používají většinou politici vládní strany, které se podaří přesvědčit dalšího z partnerů, aby prosazoval něco, co si nepřeje třetí strana koalice. Doslova to znamená spíš: „Chceme to prosadit, ale musíme přesvědčit XY.“

To teprve bude předmětem koaličního jednání...

Používají většinou politici vládní strany, kteří zůstanou v koalici se svým postojem osamoceni. Doslovný překlad zní: „To neprosadí ani náhodou, jinak bychom také mohli odejít z koalice.“

Podařilo se vydiskutovat všeobecně přijatelný kompromis...

Byla nalezena shoda... Výsledek koaličních schůzek lze od všech tří koaličních stran chápat jako: „Neprosadili jsme, co jsme chtěli, na ostatní jsme fakt naštvaní, ale chceme za každou cenu zůstat ve vládě.“

To by znamenalo vážný problém...

Spíše než strany jako celky tuto větu používají jednotlivci nespokojení s výsledky koaliční dohody. V praxi říkají: „Pokud neustoupíte mému (často naprosto nesmyslnému – pozn. red.) požadavku, shodím zákon jako celek. Víte, že můj hlas potřebujete, tak se čiňte.“

To je předčasné...

Politik říká: „Ano, bavíme se o tom a chceme to udělat, ale zatím to tajíme.“ Ekvivalentem je i hojně používané „nevylučuji to“. Stejně často ovšem politici také „vylučují“.

Dovedu si představit...

Zde je výklad jednoduchý: „Chtěl bych, aby to bylo podle mě, ale nevím, jestli to dokážu prosadit.“

Neřekl bych, možná jen podlehl té slavnostní atmosféře...

Mazaná odpověď používaná zejména tiskovými mluvčími politiků. Znamená: „Máte pravdu, ale já to přece nemohu komentovat.“ Proslul jí zejména jeden z dosud sloužících mluvčích, který tak komentoval poznámky, že byl jeho nadřízený při předminulé prezidentské volbě opilý.

Autor: