„Uděláme všechno pro to, aby generální stávka po vzoru Francie nenastala – tím, že jsme schopni se domluvit. Ne tím, že to někomu zakážeme. Kritizují nás, co si to se stávkovou pohotovostí dovolujeme, buďme ale rádi, že takový nástroj existuje. Díky němu se v Československu změnil režim,“ řekl odborový předák Středula.
„To nicméně není náš cíl, když nyní máme svobodné volby. Chceme jen změny, které by zmírnily dopady vládních opatření na rodiny. Nepřejme si situaci jako ve Francii,“ zdůvodnil redakci CNN Prima News Středula, proč vyhlásil stávkovou pohotovost.
Stávka jako mocná zbraň
Už v minulosti se ukázala síla generální stávky. Když se komunistické vedení Československa v čele s Milošem Jakešem snažilo udržet svou moc i za použití represivních sil, veřejnosti došla trpělivost. Ačkoliv se se sametovou revolucí pojí především 17. listopad, pomyslným vrcholem změn bylo vyhlášení generální stávky. Ta se odehrála o deset dní později mezi 12. a 14. hodinou na celém československém území.
Výzvu ke generální stávce disidenta a později prezidenta republiky Václava Havla si přišlo 25. listopadu 1989 poslechnout (podle všeobecně používaných odhadů) asi 800 tisíc demonstrantů na Letenskou pláň.
Podle průzkumu Ústavu pro výzkum veřejného mínění se generální stávky zúčastnilo 75 procent občanů. Zapojila se všechna města a obce, do ulic vyšly statisíce studentů, seniorů i pracovníků továren, podniků a institucí. Událost to byla masivní a mimořádná – poslední generální stávku Československo zažilo v únoru 1948.
Podniky, ve kterých musel být nepřetržitý provoz, vyjádřily stávkujícím solidaritu. Na náměstích po celé republice se konaly manifestace, které většinou organizovaly místní buňky Občanského fóra (OF). V Praze přestalo jezdit metro, jeho stanice se zavřely. Na Václavském náměstí se sešlo s transparenty a vlajkami asi na 300 tisíc lidí.
Na náměstí Republiky v Plzni se stávky zúčastnilo také přes 10 tisíc zaměstnanců Škody Plzeň, v Pardubicích naopak odmítli stávkovat zaměstnanci obchodního domu Prior, neboť chtěli splnit stanovený plán ročního obratu.
Na tehdejším náměstí Lidových milicí v Ostravě se shromáždilo přes 20 tisíc lidí, což bylo více osob než při vyhlášení Československé republiky v roce 1918. V Ostravě ovšem o dva dny později zorganizoval městský výbor KSČ protidemonstrace, jedné z nich se zúčastnilo zhruba osm tisíc lidí.
V den stávky 27. listopadu zazněly během dvouhodinové generální stávky první veřejné požadavky na zrušení vedoucí úlohy KSČ či vyšetření zásahu 17. listopadu a vypsání svobodných voleb.
Již den před stávkou byl zahájen dialog mezi špičkami režimu a opozicí a mimořádná schůze Federálního shromáždění poté 29. listopadu schválila změny Ústavy ČSSR. Byly zrušeny články o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a v Národní frontě a o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Desátého prosince pak vznikla „vláda národního porozumění“ v čele s Mariánem Čalfou a v samotném závěru roku 1989 byl prezidentem zvolen Václav Havel. První svobodné volby se konaly v červnu 1990.
Zkušená Francie
Ve srovnání s Francií se mají čeští odboráři ale stále co učit. Od letošního ledna tamní zástupci zaměstnanců zorganizovali hned deset generálních stávek, další se plánuje na začátku června. Hlavní důvod je podobný – veřejnost brojí proti nepopulární důchodové reformě, která by Francouzům oddálila odchod do penze.
28. března 2023 |
První generální stávka se konala 19. ledna, zúčastnilo se jí podle odhadů 1,2 milionu lidí. V následujících měsících přišly další masivní protesty, kterých se vždy zúčastnilo okolo milionu lidí. Francouzští pracovníci během nich například zablokovali pařížské letiště a zcela ochromili i železniční dopravu. Řidiči aut na tom nebyli o nic lépe, stávkaři zatarasili vybrané pozemní komunikace velkých měst.
Paříž zasaženou stávkou popelářů hyzdily tisíce tun odpadků, které večer sloužily jako palivo pro skupiny výtržníků. Blokády a demonstrace narušily rovněž dodávky pohonných hmot v některých francouzských regionech a zasáhly fungování logistických skladů. Nejméně šest ze sedmi rafinerií přestalo na chvíli fungovat, blokovaly se také terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG).
Neméně bouřlivou generální stávku měla za sebou i Belgie, a to loni v listopadu. Jednodenní událost s cílem dosáhnout zvýšení platů zaměstnanců kvůli dopadům inflace rovněž ochromila veřejnou dopravu. Belgické dráhy například předem informovaly, že vyjede jen každý čtvrtý vlak. Na bruselském letišti Zaventem byla zrušena více než polovina letů, letiště Charleroi jižně od Bruselu pro změnu neodbavovalo žádná letadla.
Kromě toho vyjelo méně autobusů, tramvají a vlaků metra než v běžný pracovní den. Kvůli špatným pracovním podmínkám se ke stávce připojili i zdravotníci v mnoha nemocnicích v Bruselu a ve Valonsku. Pohotovostní službu lékaři ovšem zajistili.
Češi demonstrovali, ale nestávkovali
Ale zpět do našich končin. Další opravdové generální stávky se už Československo nebo samostatná Česká republika nedočkaly. Nejblíže k tomu měly masivní odborové protesty v Praze, která se svolaly proti vládě Petra Nečase (ODS) na sobotu 21. dubna 2012. Mělo jít o největší shromáždění po roce 1989. Podle organizátorů přišlo na Václavské náměstí volat po demisi vlády až 150 tisíc lidí, policie odhadla počet demonstrantů na 90 tisíc.
V posledních dekádách se v ČR sešlo více lidí na jednom místě jen výjimečně. Vůbec největší demonstrace se konaly v červnu a listopadu 2019, kdy na Letnou dorazilo protestovat proti premiérovi a šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi pokaždé přes čtvrt milionu lidí.
