K vycestování do Kanady opět potřebujeme víza, neonacisté pravidelně kráčejí českými městy, stále více lidí se ocitá za hranicí chudoby a sociální napětí začíná přerůstat únosnou mez. Co mají tyto aktuální problémy společného? Na jejich vzniku nese spoluvinu absence kvalitní, komplexně pojaté sociální politiky.
Kde hledat kořeny tohoto nedostatku? Především ve vztahu státu a potažmo i celé společnosti k samotné existenci chudoby a sociálního vyloučení, které jsou stále chápány pouze jako selhání jednotlivce. Tento omezený způsob vnímání nejenže podporuje vznik sociálního napětí, ale především znemožňuje účinné nastavení mechanismů, které tyto negativní jevy potírají.
Snaha o účinné řešení se zatím nedostala do popředí zájmu hlavního politického proudu. A je to právě centrální politika, která by měla vše zastřešit a nabídnout místní samosprávě účinné nástroje podporující sociální začleňování ve všech jeho formách.
Otevřená metoda koordinace a domácí úkoly Státu chybí schopnost řešit problém v celém jeho rozsahu. Přitom nástroje k tomuto boji existují, zatím však nejsou dostatečně využívány. Jeden z nejdůležitějších nese název Národní akční plán sociální inkluze (NAPSI).
Národní plány plní v jednotlivých zemích EU funkce strategií sociálního začleňování, ale současně jsou také základním prvkem otevřené metody koordinace, která je na bruselské půdě aplikována v oblasti sociálních politik. Tento postup spočívá ve vzájemné výměně informací a prezentaci pozitivních zkušeností při řešení jednotlivých problémů. Jedná se o jakýsi celoevropský workshop. Vše je postaveno na principu dobrovolnosti, Evropská komise nikoho neúkoluje, nic nenařizuje.
A to je na českém NAPSI bohužel znát. Absence závazku, podpořená neadekvátním přístupem k problému samotnému, se promítá už do samotných příprav těchto plánů. Ambice hledání nových řešení či poučení se odjinud je nahrazena pouhým „splněním domácího úkolu“. Místo vytváření komplexních strategií je spíše přehledem toho, co které ministerstvo dodalo. Zřejmě i díky tomu je v základním dokumentu české sociální politiky nejčastěji uváděnou profesí policista a jeho asistent, což je značně bizarní. Aktuální NAPSI formuluje tři hlavní priority, k jejichž dosažení mají přispět stanovené dílčí cíle, a dále uvádí opatření, která povedou k jejich naplnění. Z analýzy aktuálního NAPSI, které provedlo Národní centrum sociálních studií, vyplývá, že k vytyčeným cílům zřejmě povede klikatá cesta. Prohlédněme si podrobněji všechny tři mety. Cíle českého NAPSI a cesty k jejich dosažení První cíl zní: Prostřednictvím sociální pomoci a služeb posílit integraci osob sociálně vyloučených nebo osob ohrožených sociálních vyloučením, odstranit bariéry vstupu a udržení těchto osob na trhu práce.
Už sama formulace naznačuje, že dosažení tohoto cíle bude minimálně problematické. Proč? Například proto, že pojem „sociální pomoc“ neexistuje. Žádná ze sociálních služeb navíc nedisponuje prostředky k odstranění bariér vstupu a udržení cílové skupiny na trhu práce.
Mezi způsoby řešení nalezneme např. „posilování sociální dovednosti při hledání zaměstnání, prevenci ztráty bydlení, snižování znevýhodnění ve vzdělávání či podpora začleňování cizinců“. Toho se však nedá dosáhnout pouze „prostřednictvím sociální pomoci a služeb“. Kompetence vedoucí k dosažení těchto dílčích cílů spadají do působnosti ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva vnitra, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva práce a sociálních věcí či Úřadu vlády. Ani jedna z těchto institucí však není k realizaci těchto cílů úkolována. Autoři analýzy navíc zjistili absenci nových postupů, vše je jen kompilací již existujících, popř. již plánovaných aktivit.
Druhým cílem je: Rozvíjet metody a aplikaci sociální práce a příbuzných profesí tak, aby byly podporovány rodiny se specifickými potřebami, a přijímat cílená opatření, která přispějí k tomu, aby členové těchto rodin měli rovný přístup ke vzdělání, uplatnění na trhu práce a ve společnosti, a nestávali se tak sociálně vyloučenými.
I zde je formulace více než vágní. „Rozvíjet metody“ či „přijímat cílená opatření“ zní více než abstraktně. Pojem „rodiny se specifickými potřebami“ je velmi široký, v dokumentu chybí jeho konkrétnější vymezení.
Splnění druhého cíle se má dosáhnout např. „zajištěním finančně i místně dostupných služeb v oblasti podpory rodiny a prevence sociálně vyloučených rodin“. Co konkrétně je oněmi službami myšleno, se v dokumentu opět neuvádí. A i dále narazíme na nekonkrétnost. Snížení počtu domácností nacházejících se pod hranicí příjmové chudoby či podpora ekonomické soběstačnosti rodin mladých lidí zní pozitivně, avšak ani zde nenalezneme odpověď na nejdůležitější otázku - jak toho dosáhnout. A již trochu tragikomicky pak působí další dílčí cíl „rozvoj náhradní rodinné péče“, jehož plnění má stát za povinnost již nyní, a to přímo ze zákona.
Posledním prioritním cílem NAPSI pro roky 2008-2010 je: Podpora koncepčních a rozhodovacích procesů na všech úrovních veřejné správy tak, aby se opíraly o objektivní poznání problému chudoby a sociálního vyloučení; podporovat komunikaci a partnerství všech aktérů politiky sociálního začleňování se zaměřením na komplexní řešení problému (chudoba, přístup k obvyklým společenským zdrojům, zaměstnanost, podpora dostupného bydlení, začlenění cizinců do společnosti).
Tento cíl by měl být formulován tak, aby se toto téma stalo naprosto běžnou součástí všech rozhodovacích procesů. Vytvoření sebedokonalejší sítě programů a projektů, které přispívají k sociálnímu začleňování, je k ničemu, pokud o ně obce a jiné orgány nebudou mít zájem.
V ČR se však bohužel ještě nepodařilo aplikovat tzv. mainstreaming sociálního začleňování. To znamená, že rozhodnutí vlády a dalších státních orgánů nejsou poměřována dopadem na realitu sociálního začleňování, tak jak je tomu např. u vlivu na životní prostředí.
Kdo nese odpovědnost?
Základním problémem celého NAPSI je, že neexistuje žádný příslušný orgán vybavený kompetencí pro jeho realizaci. Aktivity k provozování NAPSI byly svěřeny ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), kde k tomu působí odborná Komise pro sociální začleňování. Její členové jsou sice zmocněni zastupovat resorty a prezentovat jejich aktivity, ale nemohou přijímat závazky a úkoly.
Velkým nedostatkem českého NAPSI je přecenění významu sociálních služeb, naopak v něm vůbec není řešena extrémně významná hmotná podpora rodin systémem dávek státní sociální podpory. Nenalezneme zde ani návod na potřebnou rekonstrukci systému dávek pomoci v hmotné nouzi, který tento stav (často související se sociálním vyloučením) přímo řeší. Zcela zásadně pak chybí jakékoliv aktivity týkající se politiky zaměstnanosti. Přitom právě nezaměstnanost je v řadě cílových skupin permanentní součástí jejich problémů nebo jejím startovacím mechanismem.
NAPSI nevytváří žádné nové nástroje boje proti sociálnímu vyloučení, pouze sepisuje hodící se aktivity různých resortů. Neobsahuje žádné měřitelné cíle ani nepředstavuje politický program reagující na existenci chudoby a sociálního vyloučení. Nenalezneme v něm ani žádnou zmínku o podpoře výzkumu nebo zřejmě nevyhnutelné a velmi potřebné změně některých zákonů, zejména pokud jde o vztah samosprávy a státu.
Problematiku prosazení centrální politiky začleňování do regionálních a místních politik neřeší NAPSI vůbec. V zásadě spoléhá na jejich zájem se v tomto směru aktivovat a naznačuje pouze možnosti jejich případné podpory. Stát nemá možnost uložit kraji a obci realizaci centrálně přijatých opatření ani je později účinně sankcionovat v případě, že si počínají v rozporu s celostátní politikou.
Až na výjimky NAPSI předpokládá, že všechny aktivity budou financovány ze strukturálních fondů, avšak nenalezneme zde vymezení konkrétních objemů využitelných prostředků. U tuzemských dotačních programů nejsou uvedeny jejich výše, takže nelze ocenit jejich relevantnost.
Přístup k financování aktivit tak do celého dokumentu vnáší další výraznou nejasnost. Vše je zcela závislé na tom, zda budou zpracovány příslušné projekty a zda bude jejich realizace schválena. Do hry tak vstupují neznámé veličiny, jako jsou zájem obcí řešit problémy sociálního vyloučení, absorpční schopnost neziskového sektoru, kvalita projektů, pružnost schvalování a další.
Pokračování na straně
Dokončení ze strany IV
Závažným nedostatkem NAPSI je také fakt, že rezignuje na vlastní mechanismy evaluace, hodnocení bude totiž provádět velmi často pouze realizátor projektu. Celý text tak dělá dojem, že je psán především pro kontrolní orgán evropské komise, neboť je pravděpodobné, že on bude jediným, kdo NAPSI podrobněji zanalyzuje. Tedy vedle odpovědných ministerstev, které si zajisté ohlídají, aby neobsahoval závazné, tedy kontrolovatelné úkoly nad jejich standardní činnost.
Závěry Národního centra sociálních studií se v podstatě shodují s hodnocením Evropské komise. Podle ní českému NAPSI chybí především regionální mainstreaming, rozměr sociální ekonomiky (tvorba zisku je prostředkem k podpoře sociálního začleňování) či vyvážený a celistvý přístup k aktivnímu začleňování (stojí na třech základních pilířích: minimální příjem, dostupnost zaměstnání a sociálních služeb).
Podobná kritika se též snesla na přeceňování významu sociálních služeb, zvláště v souvislosti s opomenutím témat, jako jsou přiměřenost sociálních benefitů, bydlení či aktivní politika zaměstnanosti atd. Evropští komisaři též českému NAPSI vytýkají nízké zapojení občanského sektoru a samotných lidí zažívajících chudobu. Jako závažný nedostatek se jeví absence rozpočtové alokace, časového harmonogramu či jasných a kvantifikovaných cílů.
Teče nám do bot... Boj proti sociálnímu vyloučení patří mezi stále akutnější výzvy, se kterými se nejen Česká republika potýká a NAPSI má být jednou z nejúčinnějších zbraní, které držíme v rukou. Celou naši snahu by měl zastřešit, dát jí prvotní řád.
Je také jedním z nástrojů, který nám ukazuje význam členství v EU. Nic nám nenařizuje, nijak nás neomezuje, jen díky otevřené metodě koordinace nabízí možnost diskuse a výměny zkušeností mezi jednotlivými státy.
Jednoduše řečeno - máme příležitost poučit se a je jen na nás, jak ji využijeme. Měli bychom, protože nám v této oblasti začíná nepříjemně téct do bot. A to jsou jen první kapky. Pokud urychleně nezměníme náš přístup, mohlo by se stát, že nás v budoucnu smete vlna tsunami ne nepodobná té, která v létě zdevastovala severní Moravu.
***
NAPSI v zahraničí
Někde to zkrátka funguje
Bulharsko NAPSI plní funkci plánu, zdůrazňuje potřebu vytvoření dlouhodobé (10-12leté) strategie boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, která zahrne klíčové koncepty EU, zvláště komplexní přístup k aktivní inkluzi; navrhovaná opatření: zvýšení minimálního příjmu a důchodů a nové důchodové schéma. Belgie Jednou z priorit Národní zprávy je garance přístupu ke kvalitnímu, udržitelnému a cenově přijatelnému bydlení pro všechny, včetně zvýšení počtu přístřeší, dočasného ubytování a sociálního bydlení; návrh na vytvoření nové strategie v oblasti bezdomovectví Belgie - Malta Nové NAPSI vytyčilo realistické cíle - snížit ohrožení chudobou u dětí pod 19 % do roku 2013, zvýšit míru zaměstnanosti u klíčových skupin osob na 35 % do 2010 a zvýšit počet zařízení péče o děti mladší tří let na 13 % do 2010. NAPSI spolu! Pracovní název projektu, který v lednu 2009 za finanční podpory z evropského programu Progress spustilo pět neziskových organizací, jež v ČR dlouhodobě bojují proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Občanské sdružení IQ Roma servis, společnost Člověk v tísni, Socioklub, sdružení SKOK a občanské sdružení EAPN ČR se pokusí v nadcházejících dvou letech zlepšit proces sociálního začleňování lidí, kteří se z různých důvodů ocitli na okraji společnosti. Mezi ně patří i desítky tisíc lidí žijících v uzavřených sociálních ghettech, jako jsou například ústecké Předlice či litvínovské sídliště Janov, které loni na podzim proslulo ostrým střetem mezi příslušníky pravicového extremismu a policií.
