Výstupem projektu pod kódovým označením BOXR1030 je autologní produkt: lék šitý přesně na míru konkrétního pacienta a vytvořený přímo z jeho vlastních buněk. Ty se odeberou pomocí procesu zvaného leukaferéza. Během něj se vyvede krevní oběh člověka do určité umělé „odbočky“ a vědci si z ní odfiltrují potřebné buňky. V případě BOXR jde o T-lymfocyty, druh bílých krvinek.
Projekt by měl na přelomu dubna a května nabírat první pacienty do klinické fáze jedna. A protože kolébka projektu se nachází za oceánem, půjde o Američany. To také umožní BOXR jako první registrovat u americké lékové agentury FDA. Jsou ale plány i na zapojení zemí v Evropě, včetně Česka.
„Podstatné je, aby bylo možné vzorky dostat do 40 až 48 hodin k nám, abychom včas zahájili výrobu. Dokud budou z Ameriky létat letadla do Evropy, nebudeme s tím mít problém,“ řekl Luděk Sojka, šéf firmy SCTbio, která má v projektu na starost výrobní proces. Sojka byl také člověkem, který musel přesvědčit šéfy mocné skupiny PPF, do níž obě firmy patří, aby projektu přidělili potřebné finance.
Hlavním pomocníkem virus
Ta pravá „alchymie“ se odehrává v laboratořích v pražských Holešovicích. Nároky na čistotu jsou tu extrémní, do vzorků od pacientů se nesmí dostat nic, co tam nepatří. Ochranné obleky jsou pro pracovníky samozřejmostí, výkonná vzduchotechnika vymění kompletně v prostorách laboratoří vzduch třicetkrát za hodinu. Už ve vstupní chodbě je zakázáno stoupnout si botami na černou část podlahy, to se smí až s návleky.
Vědečtí pracovníci tu T-lymfocyty geneticky upravují. Používají k tomu dnes velmi nepopulárního pomocníka: virus. Jde o druh retroviru, který je vlastně docela podobný koronaviru. Vir je „osekaný“ o propriety, které by umožňovaly snadné množení. V laboratoři do něj vpraví upravenou genetickou informaci, která T-lymfocyt „naprogramuje“, aby útočil na nádorové buňky.
To totiž běžné bílé krvinky neumí, nádorové buňky kolem sebe tvoří imunosupresivní prostředí, pro imunitní systém organismu jsou neviditelné. Ale v Praze upravený T-lymfocyt má potenciál obranu nádoru prolomit a na jeho buňky zaútočit. Výsledkem má být aktivace i zbytku imunitního systému, který nádor zlikviduje.
Takto vybavené lymfocyty se v laboratoři namnoží a pak se „transplantují“ zpět pacientovi infuzí. Pro toho jde o riskantní krok: ještě před tím je nutné jeho vlastní bílé krvinky chemicky zničit a imunitu mu oslabit téměř na nulu.
Pacient č. 1: pětiletá Emily
Pacienti, kteří se k této léčbě dostanou, víceméně nemají na výběr: cokoliv měla moderní medicína doposud v rukávu, na ně nezabralo. S podobným příběhem se pojí i raketový vzestup zájmu o potenciál CAR-T buněk. V roce 2010 byla s leukémií diagnostikovaná pětiletá Američanka Emily Whiteheadová. První dvě vlny klasických postupů léčby nezabraly.
Její rodiče, kteří se smiřovali s tím, že lékaři dceři pomoci neumí, se dozvěděli o experimentálním postupu využívajícím CAR-T buňky. V roce 2012 Emily terapii podstoupila. Už deset let je nyní sedmnáctiletá dívka bez nádorů, lékaři tomu říkají remise nemoci.
To je nejvyšší metou i pro projekt BOXR v oblasti solidních nádorů. „To by byl ideální stav. Musíte ale cílit předně na nějakou konkrétní skupinu, v našem případě jde v této fázi například o lidi s pokročilým karcinomem jater,“ vysvětlil Sojka. V současnosti je klíčové prokázat, že léčba v první řadě nikomu neuškodí. Že někomu skutečně pomůže, se bude prokazovat až v navazujících fázích klinických studií.
Do první klinické fáze se zapojí okolo 60 pacientů, první nabere specializované centrum v americkém Houstonu v průběhu jara. Úvodní fáze projektu má trvat dva roky, což je i tak dle Sojky optimistický odhad. Nábor pacientů navíc za oceánem zbrzdil covid: k dostání nebyly sestry pro specializovaná centra, a ta tak neměla kapacitu.
„Popravdě řečeno je pořád obrovské riziko, že to nebude fungovat. Neúspěch takových projektů je velmi častý, lidský organismus je tak komplexní, že do řady jeho procesů předem nevidíte,“ přiznává šéf SCTbio s tím, že obvykle je na začátku šance na úspěch u těchto projektů asi pět procent. A ani s pokračujícími fázemi studie se ještě zdaleka neblíží jistotě: i ve třetí, poslední fázi studie, je šance uvedení na trh jen asi 35 procent.
Kellner nás osobně podporovalPřemluvil nejbohatšího Čecha, aby poslal čtvrt miliardy korun lidem, které nepoznal osobně. Pak Luděk Sojka přetáhl do Česka z USA jeden z nejnadějnějších projektů na léčbu rakoviny. „Pokud v tomto oboru nejste ochotní do rizika jít, nemůžete v něm dělat nic,“ říká šéf společnosti SCTbio. Lidovky.cz: Jak přesvědčíte americkou firmu s potenciálně revolučním know-how na léčbu rakoviny, aby projekt prodala do Česka? Stojí to obrovské úsilí. Naše výhoda byla, že máme už nějaký rok pobočku v americkém Bostonu. Tam je centrum vývoje produktů z naší branže. Pokud chcete uspět ve světě biotechnologií, musíte uspět v Americe. Je to Sillicon Valley našeho oboru. Lidovky.cz: Tam jste na sebe náhodou narazili? Žádná náhoda! Máme oddělení, které systematicky monitoruje po celém světě projekty tohoto typu. Jsou to stovky projektů, každý týden se scházíme a posuzujeme potenciální nové projekty. Hledáme investici, která nám bude dávat smysl. Takto jsme přišli i na firmu Unum Therapeutics, která hledala pro projekt BOXR partnera. Objevili jsme se u nich včas, jinak by to rozhodně koupil někdo jiný. Lidovky.cz: Jak rychle jste se museli rozhodnout? Jde o několik týdnů. Iniciální investice byla v hodnotě 234 milionů korun, celková bude ještě daleko větší. Tady nám hodně pomohlo, že jsme součástí skupiny PPF, která disponuje potřebným kapitálem. Navíc byl covid, takže jsme se ani nemohli vidět osobně. Lidovky.cz: Vy jste poslali skoro čtvrt miliardy korun někomu, koho jste nikdy neviděli? Jinak to nešlo. Pak jsme se jeli přesvědčit přímo do Ameriky, že vážně existují. Lidovky.cz: Bylo to jen o penězích? Nebo jste jim nabídli i nějaké své know-how? Mohli jsme prokázat, že máme výrobní kapacity a především zkušenosti s výrobou velmi podobných produktů. Jinak by do toho s námi nešli. Jen s penězi si dokážete koupit maximálně tak licenci, ale my jsme potřebovali zajistit fungující spolupráci, abychom dokázali výrobu nového produktu dostat do Prahy. Dnes už mohu prozradit, že to se nám povedlo. Už to, že k nám přešla velká část zaměstnanců firmy Unum a že jsme s jejich pomocí výrobu převedli do laboratoří SCTbio v Praze, je pro nás úspěch. Lidovky.cz: Koho jste museli přesvědčit, aby na to PPF dala peníze? Tehdy ještě Petra Kellnera a Ladislava Bartoníčka. Pan Bartoníček je náš bývalý generální ředitel, měli jsme od obou z nich osobní podporu, speciálně pana Kellnera tyto projekty velmi zajímaly, byla to pro něj výzva. Moc o tom veřejně nemluvil, ale prostě na tom dělal. Lidovky.cz: Co se lidem jako Petr Kellner říká, když po nich chcete peníze na investici? Jako první jsme mu řekli, že máme asi pětiprocentní šanci, že to uspěje. To ale on i pan Bartoníček velmi dobře věděli, velmi dobře se orientovali. Nabyli ale přesvědčení, že to riziko za to stojí. Pokud v tomto oboru nejste ochotní do rizika jít, nemůžete v něm dělat nic. LUDĚK SOJKA (42)
|