Zhlediska sociobiologie je to jasné jako facka. Sex je ve všech kulturách něco, „co ženy mají a muži chtějí“, jak napsal už koncem 70. let antropolog Donald Symons. Muži se tedy na rozdíl od žen musejí snažit. Pokud chtějí ulovit ženu, většinou podstupují hotové martyrium: musejí ženě ukázat, že jsou do ní ochotni investovat moře času, energie i peněz. Co ženy na mužích přitahuje? Sexuolog Petr Weiss ve své studii Ženská a mužská sexuální atraktivita z pohledu sociobiologie píše, že nejdůležitějším faktorem pro výběr dlouhodobého partnera je to, jaký má „přístup ke zdrojům“ čili jaký je jeho společenský a ekonomický status. Pokud žena ale nehledá dlouhodobé partnerství, nabývá na důležitosti mužův vzhled. Ženy přitahuje muskulatura, hustší a tmavší vousy, výška postavy a její „trojúhelníkový“ tvar. „Soutěživost mužů v boji o reprodukční přístup k ženám se může projevit v různých formách a naštěstí preference žen jsou v této oblasti různé – zatímco pro některé budou sexuálně atraktivní pouze kulturisté, jiné preferují například romantické básníky,“ píše doktor Weiss. Magazín Pátek takové sexuální strategie českých mužů na české ženy přináší v nadsázce popsaných osmi mužských typech. Ty ztělesnil herec a model Miroslav Šimůnek (30).
1. VYKUTÁLENÝ ROŠŤÁK
Prototyp rošťáka lze najít snad ve všech postavách ztvárněných Jeanem-Paulem Belmondem. I když to byl takový divný pan Vráska a z jistých úhlů regulérně připomínal baseta, byl nemužně zbrklý a někdy k smíchu, měl neodolatelné charisma neposedného roztomilého klučiny. Rošťák dokáže ženy rozesmát a to je ohromná deviza. Vždyť i Belmondovy filmové milenky obracely nad kousky toho rozlítaného chlápka oči v sloup – a přitom se jim už pokradmu usmívaly. Než u něj došlo k osudovému ztloustnutí a dětská tvář začala v jeho pokročilejším věku vypadat tak nějak nemístně, byl rozcuchaným sebevědomým rošťákem, ze kterého vyšilovaly teenagerky i jejich matky z celého světa, i Leonardo DiCaprio. Hlouposti, které rošťák tropí, budí v ženách také něžné sklony ne nepodobné těm maminkovským (!). Ale pozor, on si tyhle starostlivé projevy, na rozdíl od typu Hodný kluk, NEVYNUCUJE systematickým a mistrně dávkovaným kňučením, nýbrž prostě vyčkává, až přijdou. A většinou se dočká. Rošťák může vyvádět spoustu nepřístojností, a někdy dokonce být i „light“ výtržník, přitom se ale musí umět chlapecky bezelstně dvořit vyhlédnuté samičce. Většinou je svobodomyslný, nehodící se pro rodinné touhy žen. Žít s ním je jako pěstovat si doma neposedného makaka, který sice občas pěkně hryzne majitele do prstu, ale většinou je rozkošný a na omak hebký. Vykutálený rošťák je přesně tím, kvůli čemu vzniklo jedno klišé: muž s duší kluka.
2. METROSEXUÁLNÍ GIGOLO
Je to ten švihák, kterému neprovdané ženy zoufale volají, aby jim na schůzce s příbuzenstvem zahrál přítele. Sám o sobě je sexuální strategie. Pěstování vlastního zjevu je pro něj koníčkem. Ví přesně, v jakém bodě se má lámat oblouk obočí, kde koupit perfektně padnoucí hadry a že Dior není název antikoncepčních pilulek. Za všech okolností působí v pohodě. Tváří se pořád stejně (roztomile), málokdy se mračí, má panickou hrůzu z mimických vrásek. Jeho oblíbenou náplní sobotního odpoledne je výlet do obchoďáku, aby vyzkoušel nové vůně v parfumerii. Je to trofej, kterou se žena může pyšnit, pokud má ovšem dostatečné sebevědomí a nevadí jí, že tenhle typas vypadá lépe než ona! A že juká do zrcadel a výloh minimálně stejně často jako ona! Můj známý Petr pracuje v reklamě, a když jsem se s ním seznámila, říkala jsem si, že to není možné: od přírody (tvrdí dodnes on, moje kamarádka však sází na čarovnou moc solária) snědý, štíhlé atletické tělo, krásné rty, bílé zuby, zkrátka tvář `a la model Calvina Kleina. Na své partnerky měl přísné požadavky. „Kdybych zjistil, že má moje přítelkyně celulitidu, rozešel bych se s ní. Je mi to moc líto, protože vím, že je to povrchní,“ umrtvil mě. Pokud je žena svým zjevem posedlá obdobně jako metrosexuální gigolo a tihle dva se dají dohromady, může se jednat o sehranou dvojku snů, která má před sebou v životě plné ruce práce. Tedy – vypátrat a rozklíčovat, za pomoci kterých drahých krémíků a cviků v tělocvičně mohou obalamutit nenáviděný ZUB ČASU, který jim hrozí pomuchlat milionové tváře…
3. MACHISTICKÝ HISTORKÁŘ
V restauraci ho mohou podroušení jedinci používat jako orientační bod. Tenhle chlap chtě nechtě přitahuje obličeje lidí jako slunce slunečnici. Furiantsky se řehtá, zpívá, v pohnutí tříská pěstí do stolu… Hlavně ale žvaní a z úst těch, co se kolem něj drží svých piv, co chvíli tryskají gejzíry smíchu. A jemu, hrdinovi, ruce občas spadnou tak nějak do stran – k bokům, kde má nalepené obdivovatelky. Ty se pak tímhle mužským rády a kdykoliv nechají poškádlit, ne-li rovnou pozurážet. Machistický historkář je král společnosti a jeho příběhy každý zná slovo od slova. On jimi ale pořád okouzluje. Tenhle Franta, Karel či Pepík zas a znovu tají dech posluchačům, když vypráví, jak zachránil periferii, když z kanálu vytáhl zatoulaného hada, nebo postupoval s americkými jednotkami přes zatraceně nebezpečná území Pákistánu a… ženy padají do mdlob touhou.
Moje kolegyně poznala jednu z odrůd takového macha, jinak řečeno „jugomuže“: padesátiletého koňáka Leoše. Nebyl vůbec chytrý, nemyl se a kolem téměř plešaté hlavy měl na několikrát ovinutý cop ze zbylého pramínku vlasů. Když si na hlavu Leoš narazil stetson a vyšvihl se na hnědáka, ženy podepisovaly žádanky o rozvod. A když se mu některá zalíbila, prostě jí sáhl na prsa. Chvíli pištěla, ale pak se mu, opřená o stěnu stáje, oddala v animální vášni.
Leoš zkrátka umí dokonale vzbuzovat pocit, že máte co do činění se samotným Marlboromanem. Macho si může dovolit hrubě houknout na ženu, být až prasácky upřímný a ještě si v tom libovat. Největším darem tohoto typu je jeho opovážlivost. „Svlékněte se!“ poroučel lakonicky lékař Tomáš v Kunderově románu Nesnesitelná lehkost bytí sestrám i krasavicím bez zdravotnického stejnokroje. A ty – místo aby mu vrazily facku a otočily se na podpatku – vždy ochotně poslechly…
4. ALTERNATIVNÍ FREAK
Alternativní freak je mírný asociál, jehož úkolem je vymezit se. Na případné schůzce se chce mermomocí vystříhat jediného: vzbudit v ženě pocit, že je dalším panákem z davu. Pro alternativce je důležité patřičně podat svou odlišnost. Nemusí to být žádný velký chytrák, jeho image je někdy to jediné, co může nabídnout! „Každý hned žvaní o tom, jak rád chodí do divadla a kina, má rád přírodu a sport. Já sázím na originalitu, i kdyby to mělo být trochu úchylný. Holky to většinou berou, protože se dobře baví,“ říká jednatřicetiletý Honza, který miluje batiku a na sobě má kromě obligátního batikovaného trika (batika za pomoci cibule) zrovna kostkované lněné kalhoty z Maroka, které jsou sešité z různých kousků látky. Na krku se mu vždycky houpe ze dřeva vyřezané a nablble se usmívající sluníčko. Je řízlý buddhismem, ale dal by se spíš označit jako chronický okultista. V knihovně má celého Coelha, ale taky Junga a seznamy léčivých kamenů. O literatuře, v níž se rozumuje o čakrách nebo astrologii, ani nemluvě. Pokud ženu bolí třeba záda, nepodá jí brufen, nýbrž ji květnatě poučí, že v bedrech sídlí emoce, a tak by se měla zamyslet na tím, jestli v sobě nemá nadbytek emočního jedu. Popřípadě ji pak pošle na reiki. „Náš osud řídí universum. Teď jsem vymyslel takovou vychytávku, podívej,“ ukazuje mi svůj vynález, kterému říká „čakerní provázek“. Na šňůrce jsou v několika bodech přichycené různé kamínky. „Když si ten první přiložíš na hlavu a spustíš ho po zádech dolů, budou ty kameny přiložený přesně na všech čakerních bodech. Můžeš ho nosit pod oblečením,“ říká mi zcela vážně Honza.
Alternativní freak nemusí být jen batikář se zálibou v kabale a zeleném čaji, může to být anarchista, skejťák, indián, numetalový kytarista… Jakákoliv neobvyklá stylizace nebo záliba může u žen (zvlášť u těch nevyhraněných) vzbudit pocit, že se prostřednictvím tohoto mužského nachází u něčeho vzrušujícího, kreativního a inspirativního.
5. PLACHÝ INTELEKTUÁL
Hrát si na intelektuála není snadné. Je totiž vyčerpávající důležitě si dýchat na brýle a následně je pečlivě utírat, huhlat úryvky z Bratrů Karamazových, řeč prokládat cizími slovy a tvářit se otráveně. Skutečný plachý intelektuál s sebou v prostředcích hromadné dopravy stejně nevláčí Prousta tak, aby to ostatní nemohli přehlédnout. Plachý intelektuál považuje sdělení, co právě čte, za stejně intimní informaci jako tu, kterým sexuálním praktikám dává přednost (to není literární nadsázka, tím mě skutečně před pár lety udivil jeden starý intoš). Je to týpek, který se v zrcadle většinou zahlédne jen letmo, zato se vyzná ve vysoké kultuře, je schopen smysluplně hovořit o čemkoliv, aniž by se přitom kdovíjak chvástal. Pětadvacetiletého Karla jsem potkala kvůli jakémusi chystanému článku a nejdřív jsme se skoro pohádali. Já jsem mu připadala příliš hlučná, on mně zase přehnaně tajnůstkářský a tichý. Pak jsem ale začala chápat, proč mu jistý typ dívek podléhá – hrál brilantně na housle, přečetl snad všechny klasiky a ještě znal zajímavosti z jejich životů, kudy chodil, tudy dumal o vztazích a dokázal se hezky romanticky zasnít. Dívkám psal sáhodlouhé verše se spoustou efektních kudrlinek a přiznával, že se rád stylizuje do novodobého zamilovaného Oněgina. „O jiný typ holek ani nestojím. Pro ně je prvořadé, že si se svým klukem mají co říct nebo se od něj něco zajímavého dozvědí a nechají se poučit, pro mě zase, že se nemusím nijak přetvařovat a dělat ze sebe Rockyho,“ říká dodnes spokojeně Karel.
6. SPORŤÁK-HŘEBEC
Většinou není chytrý. Často je úplně hloupý. Ale co na tom, když vypadá jako Apollón, říkají si ženy, a pokud se takový sportovec ocitne nějakým nedopatřením na večírku, opilé žadoní o to, aby jim své božské svaly alespoň ukázal, když už si na ně nemohou sáhnout. Sporťák (žádaný je ATLET) má vždy úspěch. Ale pozor! Když je na tom opravdu fajn, dobře si to uvědomuje, vybírá si. Na těle nemá gram tuku a totéž často požaduje od svých milenek. Za staletí strávená v posilovně požaduje dostatečnou satisfakci v podobě podobně vypracovaného protějšku.
Matčina kamarádka Alžběta už půl roku buší do boxovacího pytle jen proto, že sní o tom, jak ji jednoho krásného podvečera ve smradlavé tělocvičně znenadání trenér povalí na ještě smradlavější žíněnku! Trenér ale zatím stojí nad funící Alžbětou a nekompromisním hlasem počítá její roztřesené kliky. „Ví, že je dobrej, nemusí zkrátka dělat vůbec nic a stejně jsou z něj všechny holky odvařený. Miluju ho ale, jenom když mlčí,“ říkala mi onehdá Alžběta. Jednou se totiž trenér v záchvatu dobrého rozmaru rozpovídal. „Vylíčil mi děj několika hororů, z nichž ho jeden velmi zaujal tím, že v něm nějak vyjukla potvora s hlavou jako pyramida, a všech filmů s JeanemClaudem Van Dammem. Sice se mně ani tím nezhnusil, ale je samozřejmě lepší, když mozek používá maximálně k počítání dřepů,“ říká. Sporťák-hřebec má velmi dobré vyhlídky na sex s kýmkoliv podle svého gusta. Tedy pokud na rande svou vyvolenou neznechutí snůškami banalit nebo příliš rozvláčným líčením účinků potravinových doplňků.
7. CYNICKÝ SAMOROST
Moje kamarádka Jitka je na tento typ vysazená od doby, co viděla Nemocnici na kraji města. Postava doktora Blažeje se jí otiskla do srdce jako mužný ideál. „Chlap nemá mluvit! Užvaněnost způsobuje u mužů prudkou asexualitu!“ říkávala mi vždycky. A tak se odjakživa dala nalákat každým vyšším chlápkem s vizáží Humphreyho Bogarta, který uměl tázavě zvedat jedno obočí, mlčet jako na rybách a ve správný okamžik se projevit jako cíťa s útulnou náručí. Je to někdo, kdo svou verbální úsporností dává dobré základy k tomu být označován za COOL. Jitka se mohla těmto typům vždy dosyta vypovídat a pak od nich dostat moudré shrnutí s vtipnou radou v kostce.
Kouzlo cynického samorosta spočívá v dobře tutlané rozporuplnosti. Na první pohled je to mužský rozvážný, jistá jeho odrůda může dokonce vypadat na tichošlápka. Skrz zuby ovšem umí ve správný okamžik procedit kousavou, ale trefnou poznámku. Pokud je šikovný, dává si ve své sebestylizaci záležet, aby cynismem občas probleskla jasná známka o tom, že je v jádru přítulný a vnímavý. V ženách jako by vzbuzoval pocit potřebné autority. Umí vyvolat dojem, že by byl dobrým přístavem jejich toku neuspořádaných myšlenek. Dobrým příkladem cynického samorosta v literatuře může být hajný Mellors z románu Milenec lady Chatterleyové. Ten, zhrzen útěkem své ženy s milencem, teskně bloumá po temných lesích a hlavní hrdinka románu ho má nejdřív za hrubce a neurvalce. Protože je citlivá, pod jeho drsnou slupkou už ale větří měkké srdíčko! Cynický samorost může být klenot zahrabaný v hlušině.
8. HLOUPÝ HONZA
Hloupý Honza je mužský, který je „hodný“ nebo se za hodného vydává. A má těžkotonážní zbraně: citlivost, ohleduplnost, otevírá náruč. Jako třicetiletý Ivan, který je sice protřelý sukničkář, ale když se seznamuje, nasadí výraz dobráka. „Holkám vyprávím o své zálibě v rodinných hodnotách a slušnosti,“ říká tento marketingový manažer. Neopomene zdůraznit, že vztah znamená „porozumění a rovnocenné partnerství“. Pokud má Hloupý Honza ve svém příbuzenstvu někoho s miminem, neváhá se o něm euforicky rozhovořit.
To, že je Honza upřímný, neznamená, že říká pravdu.
A co odrůda Bolestín? Ten má celoživotní dojem všeobecného spiknutí, permanentně ho cosi bolí. Má známá poznala před pár lety jistého novináře Luboše P., jenž se jevil jako buddhisticky vyrovnaný džentlmen. Jaké bylo její zhnusení, když se sesypal na hromádku neštěstí. Vyprávěl, jak žije v domě se ženou, která ho nechce, ale on není schopen ji opustit, a od nové přítelkyně si slibuje, že budou žít pěkně ve třech… V jistých typech žen vzbuzují Bolestínci soucit. Na ty může fungovat i větička lstivých ženáčů: „Má žena mi nerozumí“, natož těžší kalibr – „Se svou ženou žiji jen formálně“.
Linda Kholová, Foto Tomáš Železný
O autorovi| Herec Miroslav Šimůnek je zastupován agenturou Nova Models. Poděkování restauraci Jet Set Anděl City.
