Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Český vládce evropských moří

Česko

Úředník, který získal po dobu českého předsednictví moc nad evropskými moři. David Chmelík, hudebník, filolog a ekonom.

* LN Co je náplní vaší práce jako úředníka Evropské unie?

Jsem detašovaným úředníkem Evropské komise na úřadu vlády po dobu předsednictví České republiky. Detašovaných úředníků je u vládních institucí vcelku deset. Normálně mám v Bruselu na starosti úplně něco jiného, protože jsem z Generálního ředitelství pro rozpočet. Jsem tady jako člověk, který zná procedury Evropské unie a komise a který ovládá více jazyků. Ani jsem dopředu moc netušil, co tady budu dělat. Až když jsem sem přišel, tak se to vyvinulo tak, že řeším námořní politiku.

* LN Nevadí, že jako Čech nemůžete mít v této oblasti moc zkušeností?

V Bruselu mám známého, šéfa kabinetu Evropského komisaře, a ten řeší námořní záležitosti. Sešli jsme se a on mi vysvětlil cíle jejich práce. Námořní politika jako ochrana životního prostředí, rybolov a námořní průmysl, stejně jako jeho výzkum a vnitřní bezpečnost, je poměrně nová věc. Když jsem přišel do Česka, řekl jsem, že v Bruselu je zájem o to, aby se české předsednictví angažovalo v námořní politice. I proto funguji jako koordinátor námořní politiky v rámci Českého předsednictví.

* LN Jak vaše koordinování námořní politiky probíhá?

Založil jsem koordinační skupinu. Svolal jsem sedm resortů z České republiky, které se podílejí na monitoringu. Skupina se schází jednou za měsíc. Máme tak možnost informovat se o tom, co se děje v rámci této politiky. V tomto rámci jsem potom navrhl Evropské komisi, že bychom mohli uspřádat konferenci k námořnímu průmyslu v Praze.

* LN Může být pro Čechy taková konference vůbec zajímavá?

Pro nás to bude zajímavé průmyslově. Máme v republice kolem šedesáti firem, které jsou subdodavatelé pro loděnice. Konference dá možnost těmto firmám se mezinárodně prezentovat. Mimo to se bude diskutovat o možnostech vývoje námořního průmyslu v budoucnosti.

* LN Vy jste emigroval s rodiči v 80. letech. Jak se vám to povedlo?

Pocházím z rodiny, která byla komunisty dosti defavorizovaná, moji prastrýcové byli v pracovních táborech v Jáchymově. Byli jsme tedy za komunismu na přesně opačné straně. Část rodiny emigrovala v roce 1968, ale moji rodiče emigrovali až v roce 1980. Podařilo se nám vyjet na dovolenou do Jugoslávie. Otci to nejdřív zamítli, ale protože byl primářem porodnice v Mladé Boleslavi, tak se odvolal s tím, že jeho děti mají právo vidět moře.

* LN Jak se ze syna porodníka stal úředník Evropské komise?

Vyrůstal jsem v lékařském prostředí. Nicméně v Bavorsku mě zajímala spíše literatura a hlavně hudba. Chtěl jsem se stát hudebníkem. Začal jsem hrát na nástroje a komponovat. Opravdová hudební kariéra je něco, čemu se člověk musí věnovat od dětství. Takže se ukázalo, že to profesionálně dělat nepůjde. A já jsem potom šel na vojnu.

* LN Ta vás od hudby odvrátila?

Po vojně jsem ještě dodělával gymnázium. Bylo to gymnázium mnichovské arcidiecéze a mělo mě připravit na studium teologie. Tam jsem se přiblížil ke kultuře antiky. Učil jsem se latinu a starou řečtinu. To mě bavilo a rozhodl jsem se, že budu studovat klasickou filologii. V létě jsem šel na brigádu a pracoval jsem v Bavorských energetických závodech. Seznámil jsem se s ekonomií a sférou hospodářství a začalo mě to strašně zajímat.

* LN Takže jste přešel na ekonomii?

V roce 1993 jsem opustil Mnichov a šel jsem studovat národohospodářství do Berlína a po čase jsem přešel na fakultu do Bonnu. Poté jsem se dostal k bavorskému poslanci do v Evropského parlamentu v Bruselu. Tam jsem se zamiloval do města i do lidí a získal motivaci dostudovat školu. Od roku 2002 pracuji pro Evropskou unii.

***

Pracovní den

Vstávám tak v půl deváté a v práci jsem v průměru kolem čtvrt na deset. Den je potom strašně otevřený. Je to o schůzkách a poradách. Poslední zorganizovaná událost? Politika a získávání kontaktů se dá řešit různými způsoby. Existují i noblesnější, než je schůzka v kanceláři. Podařilo se mi uspořádat večírek česko-belgického přátelství za účasti belgické velvyslankyně. Na výletní parník jsem dále sezval své známé z Bruselu i zástupce České republiky. Během neformálního večera, jehož hlavním bodem programu byl téměř hodinový koncert klasické hudby přímo na lodi, účastníci dokázali probrat různá témata. I takto vznikají kontakty. Ty mohou zavést, podobně jako mě, z Bruselu do Prahy nebo naopak. Kolik hodin denně pracujete? To je individuální. Pracuji zhruba od devíti třiceti do osmi do večera. Někdy jsem v práci i o víkendu. Dělám totiž dost věcí sám a sám také za vše zodpovídám.

Autor: