Může poezii inspirovat stroj? Charlotte Gainsbourgová na svém novém albu IRM dokazuje, že to lze. Zvlášť když vám onen přístroj zachrání život, jako jí po nešťastném pádu na podzim roku 2007 magnetická rezonance. Zkratka této tajemné robotické bytosti zní MRI a po francouzsku právě IRM. Mimochodem - obrácený sled písmen může mít ještě jiný, zakuklenější význam. Anebo je úplná náhoda, že si Charlotte pro navození správné atmosféry vzala do studia kromě sbírky Apollinairových básní také knížku o Alence za zrcadlem?
Šedou eminencí nahrávky se stal americký hudební chameleon Beck, jenž s pomocí své kapely obdivuhodně vystihl emoce, které mu zpěvačka přetlumočila prostřednictvím útržkovitých slovních nápadů. Křehká a přitom pěkně ostrá femme fatale byla až donedávna vnímána spíše jako dcera legendy francouzského šansonu Serge Gainsbourga a kontroverzní herečka účinkující v šílenostech typu von Trierova Antikrista. Nyní se ale dá s klidem konstatovat, že se slavnému otci umělecky přiblížila a možná ho i v něčem předstihla.
Nebe, peklo, Londýn, Paříž Beck, schopný díky svému tvořivému eklekticismu využít neuvěřitelně široké spektrum žánrů a soundů, opatřil nahrávku takovou výrazovou bohatostí, že z ní jde chvílemi hlava kolem. Na kolika jiných deskách se vedle sebe najdou rytmy temné Afriky (Voyage) a poklidný laid-back rock, jak vystřižený z elpíček starého samotáře J. J. Calea, i s jeho čvachtavou kytarou? O hypnotickém zvuku nemocničního MRI, charakterizujícím titulní píseň, nemluvě. Gainsbourgová zkrátka do nového projektu otiskla sama sebe, se vší rozporuplností a barevností nálad.
Z toho, co oba protagonisté o společné práci ve studiu prozradili, vyplývá, že Beck navrhl určité rytmy a Charlotte rozhodla, o čem bude ten který text vypovídat. Přišla s několika názvy a stála za podstatou sdělení, jež pak zkušený písničkář převedl do zpívatelné podoby. Je dobře známo, že Beck dokáže vykouzlit působivý obraz z naprosté nicotnosti. Vzpomeňme třeba na jednu z jeho starších skladeb Rowboat, ve které navodil pocit osamělosti jen popisem chlápka, jenž smutně hledí na psí žrádlo na podlaze.
„Nebe počká a peklo je ještě moc daleko, někde mezi tím, co potřebuješ a co víš,“ říká se v písničce s kainarovským sloganem Heaven Can Wait, kterou Beck a Charlotte pojali jako duet a také si ji zvolili za pilotní singl a videoklip. Album IRM by nebylo, jaké je, kdyby se Gainsbourgová nepohybovala mezi těmito dvěma póly. Kdyby se nenarodila v Londýně a nevyrostla v Paříži. Kdyby už jednou nohou nestála za hranicí mezi životem a smrtí. A kdyby necítila, že je nejvyšší čas překročit tátův stín. Když kdysi Serge Gainsbourg s Catherine Deneuveovou zpíval, že Bůh kouří havana, zavánělo to už trochu pózou. Ve zvukovém bláznění jeho dcery s kalifornským solitérem Beckem však neupřímnost nemá místo.
Charlotte Gainsbourg: IRM
Elektra / Asylum / Warner Music 2010
***
Je známo, že Beck dokáže vykouzlit působivý obraz z naprosté nicotnosti. Vzpomeňme třeba na jeho Rowboat, ve které navodil pocit osamělosti jen popisem chlápka, jenž smutně hledí na psí žrádlo na podlaze.
Může poezii inspirovat stroj? Charlotte Gainsbourgová na svém novém albu IRM dokazuje, že to lze. Zvlášť když vám onen přístroj zachrání život, jako jí po nešťastném pádu magnetická rezonance.
