Do Zadaru jsme z Prahy ujeli něco přes 960 kilometrů. Zatímco ještě před několika lety by podobná cesta elektromobilem budila obavy, dnes už jde spíše o otázku plánování než odvahy. Nová Toyota C-HR+ nabízí dojezd až 458 kilometrů a na trase jsme nabíjeli třikrát.
První nabíjení přišlo v Kaplici u rakouských hranic, druhé ve Štýrském Hradci, kde jsme zároveň přespali. Třetí zastávku jsme zvolili v chorvatském městečku Slunj. Auto jsme připojili k nabíječce nedaleko kostela a zatím si udělali procházku mezi vodopády v oblasti Rastoke (z 15 na 95 procent jsme nabili za 48 minut za cenu 29,8 eura, tedy 720 korun). Do Zadaru jsme nakonec dorazili ještě s přibližně polovinou kapacity baterie.
Elektromobil vyžaduje trochu větší plánování než klasický vůz, ale pokud vybíráte nabíječky v zajímavých lokalitách, nepůsobí zastávky jako ztráta času. Naopak. Stanice jsme vyhledávali v aplikaci Chargemap, která ukazuje počet volných a obsazených míst a rychlost nabíjení. Řada rakouských hotelů navíc nabízí možnost dobíjení přímo v podzemních garážích. Za noc si obvykle účtují kolem 35 eur, je však nutné rezervovat místo s dostatečným předstihem.
Majitelé elektromobilů v zahraničí žádné zvláštní výhody nemají. Stejně jako ostatní řidiči musejí počítat s rakouskou a slovinskou dálniční známkou. Desetidenní rakouská známka stojí při nákupu online 12,80 eur (310 korun), na české čerpací stanici o 50 korun více. K tomu je třeba připočíst poplatky za tunely. Kvůli nočním uzavírkám (od 20:00 do 5:00) jsme objeli Gleinalmský tunel, a zaplatili tak „pouze“ 7 eur (170 korun) za průjezd Bosruckým dálničním tunelem. Slovinsko pak nabízí týdenní známku za 16 eur (390 korun), koupit ji lze výhradně online, nejjednodušší je využít oficiální portál rakouské správy dálnic ASFiNAG.
Další výdaje čekají v Chorvatsku. Přestože se už loni hovořilo o zavedení nového elektronického systému výběru mýtného, klasické mýtnice zůstávají v provozu. V hlavní sezoně se zde mohou tvořit dlouhé kolony. Řešením je elektronická krabička ENC. Připevní se na čelní sklo a umožňuje využívat speciální pruhy. Závora se otevře automaticky a systém zároveň poskytuje přibližně dvacetiprocentní slevu z mýtného. Krabička stojí 15 eur a lze ji zakoupit přímo na mýtnicích. Vyplatí se také poptat mezi známými, zda ji někdo nemá k zapůjčení.
Pozor však na jednu komplikaci. Některé chorvatské dálnice systém ENC nepodporují. Týká se to například části Istrie nebo dálnice A2 mezi Záhřebem a slovinskou hranicí. Tam se frontám v sezoně stejně nevyhnete. Ačkoliv v polovině června jsou místní dálnice prázdnější než příjezd do Prahy. My jsme po trase od slovinského Mariboru přes Záhřeb až do Zadaru zaplatili za mýtné 9,5 eura (230 korun). Část cesty jsme totiž vedli po alternativních komunikacích mimo zpoplatněné úseky. Časová ztráta byla minimální.
Kde tankovat a kde raději ne
Řidiči klasických aut by měli věnovat pozornost cenám pohonných hmot. Nejdráže vychází čerpací stanice přímo na rakouských dálnicích. Ceny zde bývají až o pětinu vyšší než ve městech. Na rakouské dálnici zaplatíte přibližně 1,85 eur za litr nafty (44,75 Kč/l) a 1,75 za litr benzínu (42,32 Kč/l).
Ve Slovinsku jsou ceny výrazně příznivější. Aktuálně se průměrná cena Naturalu 95 na dálnici pohybuje kolem 1,67 eur za litr (40,39 Kč/l) a nafta stojí zhruba 1,71 eur za litr (41,36 Kč/l). Běžné čerpací stanice mimo dálnice mívají ceny o něco nižší, obvykle kolem 1,59 eur za litr benzínu (38,45 Kč/l) a 1,68 eur za litr nafty (40,63 Kč/l).
V Chorvatsku pak letos zaplatíte za litr benzinu i nafty shodně kolem 1,6 eur (38,94 Kč/l). Ve srovnání s Českem jde o mírně nižší částky.
Ubytování na poslední chvíli
Ubytování jsme rezervovali několik dní před odjezdem na vlastní pěst, a to prostřednictvím Booking.com. Ve většině pobřežních destinací se ceny dvoulůžkových pokojů se snídaní pohybovaly mezi dvěma a dvěma a půl tisíci korun za noc. Přestože je hlavní sezona dražší než v minulých letech, při pečlivém hledání lze stále najít slušné ubytování za rozumné peníze. Rozhodující jsou především hodnocení hostů a lokalita.
Podle letošního průzkumu společnosti Visa patří mezi nejoblíbenější destinace Čechů Itálie, Slovensko, a právě Chorvatsko. Do zahraničí se chystá více než polovina Čechů (56 procent) a za zážitky přitom nejčastěji vyrážejí bez cestovní agentury (71 procent). Průměrně Češi na dovolené utratí 18 tisíc korun a během placení sáhne po klasické kartě 61 procent cestovatelů, i když platí v cizí zemi jinou měnou.
Třetina turistů pak raději platí prostřednictvím chytrého telefonu, hodinek nebo digitální peněženky. Všechny tyto varianty jsou v Chorvatsku dostupné. V některých lokalitách, například v národních parcích, je pak platba kartou jedinou možností. Rostoucí význam plateb kartou v zahraničí potvrzuje také Jitka Haubová, členka představenstva Komerční banky: „Turisté dnes stále častěji potřebují kartu nebo digitální peněženku například při nákupu jízdenek, vstupenek na atrakce, rezervaci služeb, placení v hotelech nebo půjčení auta. Přibývá totiž míst, od národních parků přes veřejnou dopravu až po známé turistické atrakce, kde je nutné vše vyřídit online předem a hotovost zde nevyužijete. Výhodnost plateb kartou si navíc můžete zvýšit tím, že si zřídíte víceměnový účet, díky kterému máte při platbě stabilní kurz.“
Podle společnosti Visa Češi do plánování stále častěji zapojují i nové technologie.
Umělou inteligenci při přípravě dovolené využívá už téměř polovina respondentů (48 procent). I nám pomohla s plánováním trasy. Zadali jsme počáteční a cílový bod a požádali o tipy na zpestření cesty, abychom neseděli po celou dobu pouze v autě. Umělá inteligence nám nabídla několik zastávek: například právě vodopády Rastoke, hrad Medvedgrad nad Záhřebem či vyhlídku na kaňon řeky Zrmanja známý z filmů o Vinnetouovi.
Kdo vyráží k Jadranu s představou levné dovolené, může být překvapen. Ceny v restauracích se v posledních letech výrazně přiblížily západní Evropě.
Za hlavní jídlo v restauraci zaplatíte obvykle 15 až 20 eur (360 až 480 korun). Velké čepované pivo vyjde přibližně na pět eur (120 korun), limonáda na čtyři eura (100 korun) a kopeček zmrzliny seženete nejlevněji za 2,5 eura (60 korun). Rodinný oběd nebo večeře tak snadno překročí hranici sta eur (2 420 korun). Levnější variantou jsou nákupy v supermarketech. Nejvýhodněji vychází tradičně Lidl. Užitečným pomocníkem je chorvatská aplikace Košarica, která shromažďuje aktuální akční nabídky obchodních řetězců. Turisté si díky ní mohou snadno porovnat ceny a zjistit, kde právě zlevnili potraviny nebo nápoje.
Další položkou na účtu v Chorvatsku jsou turistické atrakce. Jedním z nejnavštěvovanějších míst zůstává Národní park Plitvická jezera.
Na Jadran jsme vyrazili elektromobilem Toyota C-HR+ a podrobně zmapovali náklady na cestu, ceny ubytování, jídla i turistických atrakcí.
V hlavní sezoně stojí vstupenka pro dospělého 40 eur (970 korun) a pro dítě 15 eur (360 korun). Kdo chce ušetřit, může dorazit po čtvrté hodině. Odpolední vstup vyjde na 25 eur (600 korun) pro dospělého a devět eur (220 korun) pro dítě.
V ceně je zahrnuta plavba lodí po jezeře i přeprava turistickým autobusem. Vstupenky je vhodné rezervovat předem na konkrétní datum a čas, ovšem ani tak se cena nesníží. Pokud chcete vidět nejznámější místa parku, vyplatí se zvolit vstup označený jako Ulaz 1. Počítejte ještě s parkovným, které činí dvě eura za hodinu.
Když sečteme dálniční známky, mýtné, ubytování, jídlo i vstupy do turistických atrakcí, levná dovolená už Jadran dávno není. Na druhou stranu, není to ani katastrofa, o níž se v posledních letech často mluví. Kdo si cestu dobře naplánuje, vyhne se největším turistickým pastím a část výdajů ohlídá už před odjezdem, může stále strávit příjemnou dovolenou za rozumné peníze. A platí to i pro elektromobily. Cesta dlouhá více než 900 kilometrů ukázala, že nabíjení už dnes nepředstavuje zásadní komplikaci, pokud vám nevadí trojí nabíjení. Zastávky se dají spojit s prohlídkou zajímavých míst a cesta k moři se tak stává součástí dovolené.
