Otázky, které zaujmou snad pouze vyznavače legendy české literatury, spisovatele Jaroslava Foglara. V případě knihy Miloše Dvorského Mýtus zvaný Stínadla by to ale byla škoda.
Autor, který klukovské roky trávil v partičce inspirované dílem Jaroslava Foglara, je ve své knize věrný skautské etice, a tedy neúnavně stopuje a pátrá, především po všemožných inspiračních zdrojích, které mohly Jaroslava Foglara vést k vytvoření fenoménu zvaného Stínadla.
Tedy temné a strašidelné čtvrti, obývané tajemnými Vonty, vzniklé snad na místě bývalého popraviště, kam se hoši z chlapeckého klubu Rychlé šípy vypravovali za dobrodružstvím. Základnou pro Dvorského pátrání jsou knihy ze stínadelské série čili Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a pozdější Tajemství velkého Vonta.
Dvorského kniha, obsahující mimo jiné řadu fotografií a dokumentů, též více než šest stovek poznámek, je mimo důkladnou foglarovskou rešerši také cenným popisem staré Prahy, těch částí, které mohly být a pravděpodobně i byly výchozími body při Foglarově spisovatelské práci.
Foglar, Neruda a Kafka Historie pražských klukovských part zachycená spisovatelem Gejzou Včeličkou či ve vzpomínkách překladatele Bohumila Mathesia upomíná i na další možné inspirační zdroje: Knoflíkovou válku Luise Pergauda či Hochy z Pavelské ulice maďarského autora Ference Molnára. Nechybí sonda do asanované pražské židovské čtvrti Josefova, historie part z ulic Na Františku či z Haštalského náměstí ani literární výzkum zevrubně popisující všemožné literární inspirace, které mohly sytit fantazii malého Slávka i dospělého Jestřába.
Tak totiž zněla přezdívka vedoucího skautského oddílu, který všechny ty vlivy dokázal přetavit v originální a nezaměnitelné „foglarovské“ vyprávění, kterému podlehlo několik generací a které má své vášnivé ctitele mezi mladými i staršími dodnes.
Miloš Dvorský pátrá po možné inspiraci k vytvoření fiktivní vontské organizace i v díle Jana Nerudy, všímá si osudů tajných spolků i obskurních part, které od dětských her v temných uličkách mohly vést až k politickým akcím, jako kupříkladu v hnutí Omladina.
Spisovatel Jaroslav Foglar jako spartánský žijící skaut a redaktor mládežnického časopisu ovšem neměl s žádnými bohémskými či dekadentními partičkami nic společného. Fakt, že Jestřáb ve stejnou dobu chodil po dlažbě stejného města jako třeba Jaroslav Hašek či Franz Kafka, je ale přinejmenším zajímavý. A některé Foglarovy mystifikace, které tu Dvorský popisuje, kupříkladu záhady okolo údajného Tleskačova hrobu, tajnůstkaření a lstivé podsouvání „fakt“ ohledně Rychlých šípů, jakkoli snad mohly rozzuřit foglarovské skalní vyznavače, působí legračně, „haškovsky“. Šlapolet a Vontové A ani ten kafkovský vliv, tušení záhady, nebezpečí i smrti, pramenící zřejmě z Foglarových dětských zážitků, nepůsobí v tehdejším pražském literárním pařeništi nijak osamoceně. Kafka, Werfel, Brod... a Foglar. Působí tahle linka šíleně? O autorech pražské židovské literatury ale mohl být Jestřáb výborně informovaný, protože jak uvádí Dvorský, po „tři roky v jedné kanceláři sedával“ se spisovatelkou Lenkou Reinerovou (1916-2008). „Oba jsme se zajímali o spoustu věcí,“ napsala o Foglarovi pozdější světoběžnice. A v jejích vzpomínkách Foglar odtažitého, mravoličného skautíka nijak nepřipomíná.
Po knize Miloše Zapletala Záhady a tajemství Jaroslava Foglara (Praha 2007), která „jde“ po spisovatelově životě a dotýká se i skrytých, bolavých míst, tu v Dvorském máme knihu, která Foglarovo soukromí sice nevynechává, je ale především průvodcem po jeho díle.
O historii šlapoletu čili létajícího kola, ježka v kleci a třeba i na první pohled neuvěřitelném propojení Karla Hynka Máchy s Janem Tleskačem zřejmě dosud nikdo tak obsáhle jako Miloš Dvorský nenapsal. A je tu ještě bonus. Překvapením pro mnohé čtenáře, kteří se sice o Foglara a jeho svět zajímají, nepatří však k „insiderům“, totiž určitě bude detailní popis současného vontského hnutí, kterému jsou věnovány poslední kapitoly knihy.
Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla
Zdeněk Bauer, 224 stran
