Cesta k dosažení harmonie

Jeden kníže chtěl kdysi ovládnout umění lukostřelby. Vyhledal tedy muže, o kterém se říkalo, že je nejlepším střelcem. Když při procházce mistr zastřelil ptáka, aniž by se podíval na oblohu, chtěl se kníže stát jeho žákem. Mistr ale nepovažoval své umění za dokonalé, a proto odmítl. Nicméně knížeti řekl, že má přijít za deset let. I stalo se. Šli znovu po louce, když tu přiletěl krákorající pták, mistr napjal tětivu bez šípu, vystřelil a pták padl k zemi. Kníže opět žádal, aby se mohl stát žákem. Mistr znovu odmítl a řekl knížeti, ať přijde za dalších deset let. Když se znovu setkali, kníže řekl: „Mistře, jak daleko jste vy a vaše bojové umění za léta došli? Jaké divy dokážete nyní se svým lukem a šípem?“ A mistr odvětil: „Co je to luk a co je to šíp?“

Tento příběh se může jevit západnímu myšlení přinejmenším prapodivný – přece čím víc toho člověk ví, tím je chytřejší, a pokud se bude zbavovat nabytých vědomostí, bude hloupý, takže nikdy nemůže dosáhnout pokroku. Je tomu ale jinak: pochopení, nikoli kvantum vědomostí je klíčem ke zvýšení znalostí a schopností člověka. Každá nádoba, i lidský mozek, má svůj daný objem, který nelze překročit.

„Co člověk jednou pochopí, to mu už nemůže uniknout. Vědění samo o sobě je něco mrtvého, strnulého. Když vědomosti vedou k pochopení, tak ožívají a dostávají smysl. V tomto okamžiku vědění dosloužilo a může přirozeně zahynout,“ píše Stefan Stenudd, autor knih nejen o aikidu, ale také o západní a východní filozofii, mytologii či astrologii. Jeho kniha Aikidó, doprovozená i jeho kaligrafiemi, je, pro mnohé možná překvapivě, spíše filozofickým pojednáním než přehledem technik. I proto může být zajímavá pro kohokoli, kdo nikdy necvičil v dódžó.

O aikidu v Česku vyšlo od 90. let minulého století více než deset knih. Do jisté míry přitahuje tím, že je nejspirituálnější ze všech bojových umění (budó – cesta boje), která vznikla na troskách tokugawského šógunátu na konci 19. století a ve 20. století, jako jsou džúdó (cesta k jemnosti), karatedó (cesta prázdné ruky) či kendó (umění šermu). Ona spiritualita či filozofie skrývající se v aikidu (cesta skrze životní sílu k harmonii) však může být pro mnoho adeptů bojových umění i odrazující.

Aikidó je kontraintuitivní. Cílem není udeřit protivníka co nejsilněji a tím jej porazit. Cílem je dosažení harmonie, odvedení útoku tak, aby pokud možno nikdo nepřišel k úhoně. Zakladatel aikida Moriehei Uešiba ostatně hovořil o tom, že podstatou aikida je dosažení míru a „spojení s pohybem vesmíru a vesmírem samotným“, Proto je důležité studovat nejenom techniky, ale i východní filozofii a historii, které dělají z akida to, čím je. Nesmí se ale zapomenout, že se obojí doplňuje a jedno bez druhého není ničím.

„Člověk existuje jako celistvá bytost, intelekt a tělo nejsou od sebe izolovány, pracují oba najednou. Když trénujeme, naše myšlení neustále analyzuje, vykládá a bádá, aby porozumělo,“ píše Stenudd. „Když ale studujeme nebo vykládáme o aikidó a sedíme přitom na zadku, naše tělo nic nedělá a přispívá k našemu poznání tak akorát svou chutí si jít zacvičit. Proto je důležitější cvičit, a to i když se budeme zajímat o abstraktní a teoretické aspekty aikidó.“

***

VYŠLO ČESKY

Aikidó. Mírumilovné bojové umění

Stefan Stenudd V překladu Vandy a Martina Švihlových vydalo Argo, Praha 2009. 159 stran.

Vstoupit do diskuse

7 zásad bezpečného poutání dětí v autosedačce, které musíte znát
7 zásad bezpečného poutání dětí v autosedačce, které musíte znát

Chcete mít jistotu, že je vaše děťátko v autě opravdu v bezpečí? I drobné chyby při poutání do autosedačky mohou mít vážné následky, často si je...

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.