Neděle 17. října 2021, svátek má Hedvika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Cesta za snem: buly, rána, gól!

Česko

Vzpomínky vítězů - Ze zimních her si čeští sportovci přivezli zlatou medaili čtyřikrát

HOKEJISTÉ

Snad mohl soutěžit v čemkoli – a stejně by byl v Naganu ze všech nejlepší. „Po večerech jsme hrávali s Růčou šachy,“ vzpomínal gólman Dominik Hašek ve své knize Chytám svůj život.

„Martin se kroutil na židli a mořil se s těžkými pozicemi. Já někde ještě mám ten papírek schovaný. Celkově Ručinský – Hašek 1:8.“

Svůj jediný bod urval hokejový útočník v noci před semifinálovou bitvou s Kanadou. Před tou bitvou, kde pak Hašek ukázal světu, že je zbytečné pochybovat o lepším brankáři tehdejší doby.

Pravda, zlatý olympijský „Turnaj století“ hrdě zůstane v srdci národa a v paměti ho uschovají další generace dopředu. Za celých těch 12 let nebylo v českém sportu diskutovanější téma.

Tak co byste v něm objevili dnes asi tak nového...?

Kouzlo Patery na vhazování A stejně není od věci si gólové momenty připomenout. Jsou nezapomenutelné, každý si je alespoň matně vybaví: vyhrané buly, pak dělovka od modré čáry – a zásah.

Přesně tak skóroval proti Kanadě bek Jiří Šlégr, ve finále s Rusy zase Petr Svoboda. A přesně tak celou akci rozjel po vhazování centr Pavel Patera...

Možná vám to přijde jako náhoda, ale třeba zrovna není.

„Spíš jsem měl štěstí,“ vybavuje si dnes veterán Kladna.

Štěstí?

„Patřil mezi vůbec nejlepší rozehrávače na buly, i když v týmu byla na tohle i další esa jako Dopita, Reichel nebo Růžička. Ale obě gólové akce měly jasný signál,“ tvrdí Vladimír Martinec, jeden z tehdejších asistentů trenéra.

Centr k tomu potřebuje spolupráci celého útoku. „Se svou postavou nemůžu hrát vhazování silově, takže jsem se snažil vyhrát kotouč za sebe co nejrychleji,“ popisuje Patera. Křídla poté musí bránit soupeře nebo puk přistrčit ještě dál k obránci – jako to ve finále provedl Martin Procházka. A zároveň se snažit clonit brankáři – jako tak činil Milan Hejduk. Fungovalo to náramně.

Třeba kanadský list Ottawa Citizen po turnaji označil Pateru za neznámého cizince, jenž je částí vznešené brilantnosti Čechů.

Hašek i později přiznal: „Patera s Procházkou a Hejdukem si mezi kanadskými hvězdami začali brzo dovolovat. A já koukám, že obránci jako Bourque či Scott Stevens na ně nedosáhnou. Síla je důležitá, ale na širokém kluzišti zase ne tolik.“ Zlatí hoši na konci kariéry Od té doby uplynulo 12 let a ze zlatých hochů z Nagana jsou veteráni. Většina se rychle blíží konci své bohaté kariéry, jiní – jako František Kučera, Richard Šmehlík nebo Vladimír Růžička – mají už po ní.

Vlastně Růžička je společně s Jaromírem Jágrem jediným Čechem ze zlaté party, který jede na olympiádu i do Vancouveru, třebaže v poněkud jiné roli.

„Jestli se na turnaji našla chvíle, kdy bych mohl říci, že mi bylo fakt nejhůř? Nebyla. Protože jsem v Japonsku už tušil, že máme na to, abychom ho vyhráli,“ pravil kouč současné reprezentace.

Toho z Nagana – charismatického Ivana Hlinku – v euforii oslavovala na vítězný únor celá země.

Nikdo v tu dobu ještě netušil, že se z naganské party stane o šest let později prvním nebožtíkem.

Zrovna nedávno by oslavil „60“.

Autor:

Děti zvládnou všechno, to samé ženy. Muži však nevydrží, říká expert na přežití

Premium Tři dny trvalo pátrání po osmileté Julii z Berlína, která se v neděli ztratila rodičům u Čerchova na Domažlicku. V...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Od perfekcionisty Contadora k Pogačarovi bez nepřátel. Hvězdy očima Kreuzigera

Premium Zažil vládu Contadora i Frooma, řádění Sagana, razantní nástup Pogačara. Během šestnácti let profikariéry se vedle...