Spolu s debatou z minulosti symbolicky vystoupily postavy, které dělení společného státu přihlížely z politických funkcí. V první řadách tak diskusi naslouchali například poslední federální premiér Jan Stráský, někdejší ministři z Klausových vlád Ivan Kočárník, Vladimír Dlouhý či Jindřich Vodička. Objevil se i Ladislav Jakl či Petr Hájek, kteří jako nejbližší spolupracovníci doprovodili Klause v roce 2003 na Pražský hrad.
Kvůli debatě se Vladimír Mečiar vrátil do Prahy po dlouhých 19 letech. Na počátku svého projevu navazujícího na úvodní slovo Václava Klause vysvětlil, co ho do hlavního města přitáhlo. „Z úcty k vašemu panu prezidentovi, předsedovi Federálního shromáždění, předsedovi vlády, předsedovi ODS, kterého považuji ze nejvýznamnější osobnost novodobé české politiky,“ vysekl poklonu Klausovi.
Klaus a Mečiar: Rozpad Československa byl nevyhnutelný, posledních 25 let to potvrdilo |
Projevy sympatií v průběhu zhruba hodiny a půl dlouhé sešlosti putovaly oběma směry ještě několikrát. Klaus například mluvil o tom, jak si lepšího politického spoluhráče pro tak zásadní politické rozhodnutí jako zrušení federace nemohl přát. „Že bychom teď spolu mohli drze říci, že z delegací jsme to koneckonců byli my dva, kdo vždycky byli nejvíc ochotní ke kompromisu,“ podotkl Klaus. „To je historická pravda,“ pohotově dodal Mečiar.
Ten prozměnu připomněl, že Klaus byl jediný, kdo s ním na české straně jednal jako s rovnocenným partnerem. Ostatní představitelé tehdejší české politické scény prý byli byli nepřátelští. „Všichni ostatní používali slova jako ‚jděte pryč‘, ‚táhněte‘ nebo ‚ať je od vás pokoj‘. Jediný, kdo se choval věcně, byl pan premiér Klaus,“ zavzpomínal Mečiar, který letos oslavil pětasedmdesáté narozeniny.
Podle Klause byla jednání nemilosrdná
Vyvrcholením tehdejších vzájemných jednání obou klíčových mužů česko-slovenské politiky 90. let bylo jejich sezení pod platanem v zahradě vily Tugendhat, z kterého vzešly ikonické snímky symbolizující rozpad federace. Podle Klause bylo jednání mezi čtyřma očima vynucené vyhrocenou atmosférou, která místy rokování delegací obou států v létě 1992 provázela.
„Jednání byla velmi tvrdá, nemilosrdná. V jednu chvíli se nám zdálo, že se na tom velkém plánu nedohodneme. Aby hlavy trochu vychladly a aby se nekřičelo, tak jsme si šli sednout sami a pokusili se domluvit v menším kolektivu,“ přiblížil Klaus. „Jednání bylo s úctou k národům a s úctou k osobám,“ doplnil k tomu Mečiar, jemuž se v průběhu večera za jeho slova opakovaně tleskalo na otevřené scéně.
Nezůstalo však jen u vzájemných vřelých slov, ale Klaus s Mečiarem diskusi využili i k výpadům vůči tehdejším politickým souputníkům. Jako by si po pětadvaceti letech chtěli vyřídit účty s někým, kdo tehdejší osud federace vnímal jinak. Trojnásobný slovenský expremiér se tak například opřel do posledního československého prezidenta Václava Havla, který se během dělení státu vzdal funkce.
  |
‚Havla jsem odmítl kvůli nedůvěryhodnosti‘
„Byla nabídka od prezidenta Havla, abych nejednal (o budoucnosti společného státu – pozn. red.) s premiérem Klausem, ale abych jednal s ním. Nabídka byla odmítnuta pro nedůvěryhodnost partnera,“ prohlásil. Předchůdce Václava Klause ve funkci českého premiéra Petra Pitharta pak vykreslil jako člověka, který nedrží slovo. „Byl to neobyčejně složitý partner. Ráno ano, na oběd možná a večer na to samé téma znělo ne,“ popsal.
Klaus prozměnu odsoudil bývalého šéfa ODA Jana Kalvodu, že údajnými agresivními výpady vůči touze Slováků po vlastním státu sbíral u české veřejnosti laciné politické body. A na pozadí hodnocení sněmovních voleb v roce 1992, jejichž výsledky nasměrovaly obě země k samostatnosti, si to vyřídil s dalšími. „Volby na české straně jednoznačně odmítly reformní komunisty z Občanského hnutí, na Slovensku vyhořela bratislavská kavárna, Veřejnosti proti násilí, uvažující velmi pražsky,“ řekl ostře.
Klaus také svým typickým způsobem vyškolil moderátora večera Daniela Takáče, když mu neladil jeden z jeho dotazů. Takáč se zeptal na mezinárodní kontext zániku Československa, kdy se podle něj státy bývalého Východního bloku rozpadaly, zatímco Západ se spojoval. „To je naprostá mystifikace, nezlobte se, pane redaktore. Východ se pokoušel zbavit dědictví komunismu, to je úplně jiné sdělení,“ vrtěl hlavou Klaus.
Večer ale i tak rámovala především přátelská atmosféra, v níž si oba expremiéři pochválili výsledky společného díla. „Je tu Evropská unie, je tu NATO, je tu nějaká mezinárodní situace, ale ať se děje cokoliv, budeme si vždycky nejbližší,“ prohlásil Mečiar. „Obě strany na tom evidentně vydělaly. Z mého pohledu to prospělo více Slovensku. Jsem tomu rád, Slovensku jsem to přál. Prostě chtělo mít svůj samostatný stát. A prokázalo se, že ho umělo zvládnout a zvládá dodnes,“ uzavřel Klaus.
