Vážená redakce, k Vašemu článku „Čeští vědci rozzlobeni kvůli vládním změnám“ (Nature 460, 157, 2009) bychom rádi zdůraznili některé důležité, a jak věříme, i obecně platné aspekty změn v systému financování české vědy. Škrty v rozpočtu v době ekonomické krize jsou obvyklé, možná nevyhnutelné, a stěží tak důležité, aby se o nich psalo v takovém globálním časopise, jako je Nature.
Co je možná obecně důležitější, je skutečnost, že špatně pochopená scientometrie byla zneužita jako záminka pro razantní škrty ve financování základního výzkumu a pro převedení finančních zdrojů do „aplikovaného výzkumu“. Podle originálního systému hodnocení přijatého Radou pro výzkum, vývoj a inovace při české vládě bude každé publikaci, patentu, softwaru nebo technologii připsán určitý počet bodů, aniž by se vhodným způsobem zohledňovala originalita výsledků nebo způsob jeho publikace. Celková suma určená pro financování vědy se pak rozdělí podle počtu bodů nashromážděných příslušnými institucemi a - čáry máry fuk -je tu rozpočet pro danou instituci!
Problémy tohoto systému bijí do očí - je nefér, nebere totiž v úvahu odlišné finanční požadavky různých vědeckých oborů. Navíc penalizuje meziinstitucionální spolupráci a podporuje inflaci průměrné vědy. Co je ale možná nejdůležitější, je zde diskreditována samotná myšlenka hodnocení vědy pomocí scientometrie.
Je smutnou ironií, že níže podepsaní už řadu let obhajují potřebu přísného hodnocení vědy a výzkumu, včetně uvážlivého použití scientometrie. Je tristní pozorovat, jak je samotný tento koncept diskreditován nezodpovědnými kroky přijatými Radou pro výzkum, vývoj a inovace ČR, která vědomě ignoruje mezinárodní zkušenosti s hodnocením vědy i s možnostmi a limity scientometrie. Je pro nás jen chabou útěchou, že publikováním tohoto dopisu získají naše instituce stejné množství bodů jako za článek v Pokrocích polymerní vědy nebo za tři kousky v Americkém časopise pro úpadkové právo...
O autorovi| Jan Konvalinka, Helena Illnerová, Pavel Hobza, Václav Hořejší, Antonín Holý, Pavel Jungwirth, Pavel Martásek, Václav Pačes a Jiří Zlatuška - vědečtí pracovníci a učitelé VŠ
