Čím se Vasil Biľak provinil na české a slovenské společnosti? Odpověď je prostá, ale míjí se s trestní odpovědností. Biľak byl kvintesencí lidí, kteří tu zavedli a dvacet let pěstovali negativní výběr. „Díky“ těmto zrůdám vítězila po srpnu 1968 bezpáteřnost, lajdáctví a zbabělost nad poctivostí, profesionalitou i – chcete-li – pravdou a láskou. S následky se potýkáme dodnes.
Patří k ironii dějin, že Biľak, poslední žijící z velkých zrádců roku 1968, byl na Slovensku obviněn z porušení zákona o ochraně míru, té bezzubé floskule reálného socialismu. Ohrozil snad vstup sovětské armády globální mír? Čerta starého, vždyť v předvečer invaze o ní sovětský velvyslanec informoval amerického prezidenta a Johnson jen kývl. Vidíme, že mír nebyl nedělitelný, jak tvrdili Biľak & spol., ale to jsme věděli dávno, nejpozději od října 1956 v Maďarsku.
A k ironii postkomunistického právního státu patří, že aby mohla na Biľaka dosáhnout justice, musela by mít v ruce originál tzv. zvacího dopisu ze srpna 1968. Ano, aby mohl být strůjce naší zkázy odsouzen, museli by ten dopis vydat nástupci jeho adresátů. Dobrý vtip, co? Však se mu také Biľak od srdce směje.
