Už dlouho jsem nad žádnou vynervovanou reakcí potrefené husy nezaplesal tak jako nad dopisem, jenž hodlá Jiří Janeček rozeslat signatářům Otevřeného dopisu umělců. Ó ano, prosím! Jiří, splňte svou planou výhrůžku! Zveřejněte rozpočty, ať to všichni vidíme. Kolik stojí pořady, které za koncesionářské peníze (a příjmy z reklamy a teleshoppingu) natáčíte. Kolik stálo zajištění herecké pohody při natáčení seriálu Cukrárna (Veronika Žilková: „Od rána do večera jsme se smáli. Připadala jsem si jako na bezvadném táboře“), za kolik se vypráví Vyprávěj, kolik dostávají vaši dramaturgové, kteří něco tak nezvládnutého, jako je zrovna Cukrárna (nebo bylo Poste Restante či Ach, ty vraždy), pouštějí do výroby. A kolik dostane dokumentarista, který stráví rok či dva natáčením nějakého filmu, který pak milosrdně pod cenou zakoupíte na ČT 2, abyste se mohli chlubit svou veřejnoprávností. Škoda že čeští piráti hodlají zveřejňovat jen dokumenty z ministerstev, rozpočty České televize by se mohly stát pěkným podkladem pro společenskou diskusi.
A ta by byla vážně potřeba. Když Petr Nečas řekl, že „svým způsobem by to možná bylo velmi očišťující, aby se odhalily prapříčiny minulých, současných nebo budoucích televizních krizí“, naznačil, že – stejně jako všichni politici a kdovíjak velká část veřejnosti – stále žije v představě, že se kulturní obec do ČT pouští proto, aby buď uhájila nějaká svá koryta, případně aby se politickou manipulací pomstila za to, že kdosi spravedlivý (a zřejmě též „dobrý manažer“) na jejich čachry přišel. Přitom televizní krize jsou způsobeny hlavně tím, že za desetiletí své existence Česká televize řízená řadou slabých ředitelů volených polopolitickými radami nedokázala najít smysl svojí existence, takže si nedokázala vybudovat silnou pozici tím, že by měla jasnou strategii, úspěch, a tím i respekt. Ale jenom je prostě jediná – a má prachy. Není tedy divu, že se do ní pustí kdykoli kdokoli a že každý má názor, co by měla dělat líp nebo jinak. Kdyby alespoň v něčem – s čestnou výjimkou svého zpravodajského kanálu – působila kompetentně, bylo by kritiky a umělecké hysterie mnohem, mnohem méně. Kdyby byla leader v čemkoliv jiném než v tom, že si může dovolit natočit tupé, nenápadité a autorsky i realizačně hluboce podprůměrné seriály, ale s mamutími rozpočty, kdyby měla za sebou léta čitelné dramaturgické strategie, v níž by nutné neúspěchy vyvažovalo alespoň něco, nač by občan divák mohl být hrdý, měla by alespoň argumenty na svou obranu. Jenže instituce, jejíž ředitel považuje za roztomilý žertík, když při včerejší tiskové konferenci o budoucnosti programu své televize vedle sebe posadí loutku Mufa, nemůže o něčem takovém ani přemýšlet. No tak fajn, hoši, třicet let stará loutka, kterou jste zdědili po ústředním řediteli soudruhu Zelenkovi. Je fakt, že nic lepšího se prostě nedá vymyslet...
***
Televizní krize jsou způsobeny hlavně tím, že za desetiletí své existence Česká televize nedokázala najít smysl svojí existence
