Před veřejností se ukrývající manžel kancléřky Angely Merkelové, profesor kvantové chemie Joachim Sauer, je najednou propírán v německých i francouzských listech. Týdeník Der Spiegel totiž informoval, že muž kancléřce koupil DVD přehrávač a k tomu sadu filmů s cholerickým komikem Louisem de Funesem, aby se lépe připravila na další setkání s Nicolasem Sarkozym. Přirovnání k nesnesitelnému četníkovi ze Saint-Tropez zjevně sedí. Jinak by se ho nechytly německé i francouzské noviny, ani by to s pobavením nezmiňoval bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer ve svém sloupku v Die Zeit.
Sarkozy si užívá poslední dny slávy francouzského předsednictví Rady Evropské unie a Merkelová zatím ve stínu slávy francouzského prezidenta sedí nakvašeně doma. Možná si pouští komedie s Funesem a přemýšlí, proč nad ní Sarkozy neustále mediálně vyhrává.
Ostrý boj o Středomoří Francouzsko-německé vztahy by měly být dobré jaksi z povinnosti. Tento „motor Evropy“ byl ale vždy založen kromě vzájemné diplomatické preference také na osobní chemii. Charles de Gaulle a Konrad Adenauer byli přátelé, stejně tak Helmut Schmidt a Giscard d’Estaing či Helmut Kohl a François Mitterrand. Někdy to šlo trochu hůř (například Jacques Chirac a Gerhard Schröder), nikdy ale nebyl vztah lídrů obou zemí tak chladný jako nyní mezi Sarkozym a Merkelovou.
Když si Merkelová vzpomene na debatu se Sarkozym o ustavení Unie pro Středomoří, pravděpodobně si pustí na DVD Grand restaurant pana Septima. Pointou komedie je Funesovo zcela nevhodné familiérní a zároveň přezíravé chování k hostům restaurace a především hrozivá scénka, kdy Funes německému hostu panu Müllerovi svěřuje svůj tajný recept. Stín mu napomáhá k vizáži Adolfa Hitlera a na nebohého hosta řve důležitou ingredienci: „Und Muskatnuss, Herr Müller!“ Na březnovém summitu unie při soukromém setkání kancléřky a prezidenta to mohlo být podobné. Sarkozy chtěl prosadit Středomořskou unii pouze s jižními státy EU, Merkelová kontrovala, že nepřipustí vytváření nových sfér vlivu. Přítomní diplomati pod rouškou anonymity se pak svěřili médiím, že to byl mimořádně vyostřený boj.
Sarkozy je vždy vítěz Pokud si Merkelová vzpomene na dosud neskončený boj se Sarkozym o vhodnou unijní reakci na finanční a hospodářskou krizi, pravděpodobně přepíná přehrávač na „četnickou sérii“. Seznamovací konverzace Funese s novými podřízenými v Četníkovi ze Saint-Tropez („Já jsem strážmistr Cruchot!“ „Těší nás, šéfe.“ „Dlouho nebude!“) kancléřce snadno připomene nediplomatickou reakci francouzského prezidenta po jejich listopadovém setkání v Paříži, kdy Sarkozy uštěpačně prohlásil, že „Francie jedná a Německo přemýšlí“. Na to Merkelová už v Berlíně opáčila, že je „lepší nejdřív přemýšlet, než se jedná“, ale její slova se už do titulků novin nedostala.
Nejzoufalejší je Merkelová asi u point francouzských veseloher, kdy cholerický Funes veškerou šlamastyku nějakým zázrakem napraví a se sebevědomě protáhlým úsměvem a nadzdvihnutým obočím (v čemž se mimochodem velmi Sarkozymu podobá) se poslední minuty filmu tváří jako vítěz situace.
Jak to, že europoslanci děkují Sarkozymu za energické vedení Evropy v době finanční krize? Merkelová musela vynaložit veškerý vliv, aby zabránila nápadu Sarkozyho na sanaci finančního trhu dle amerického střihu – tedy výkup toxických úvěrů a sanaci bank z jednoho balíku peněz. Sarkozym zamýšlený až 700miliardový unijní balíček by zcela vyzmizíkoval odpovědnost jednotlivých států za různě hluboké finanční krize.
Podobně bizarní je listopadový 200miliardový balíček proti hospodářské krizi. Merkelová opět prosadila národní řešení (z rozpočtu unie půjde „jen“ 30 miliard), ale Sarkozy může mluvit o rozhodné reakci jednotné Evropy.
Porouchaný motor Jakkoliv je představa Merkelové podnikající psychologický trénink na Sarkozyho u francouzských filmů absurdní a komická, nesoulad mezi francouzským prezidentem a německou kancléřkou je nesporný. Jen v prosinci jsme viděli několik náznaků, že francouzsko-německý motor neběží tak, jak má. Nejprve se Sarkozy setkal k debatě o finanční krizi v Londýně pouze s britským premiérem Gordonem Brownem, ač dosud fungovala zavedená trojka Francie, Německo, Británie. A vzápětí kancléřka Merkelová odletěla do Varšavy, aniž by předtím absolvovala tradiční „slaďovací“ setkání s Francouzi.
Vzhledem k tomu, že Sarkozy i Merkelová se chystají ve svých vrcholných funkcích ještě několik let setrvat, může se stát, že kancléřka nakonec diplomatický franko-německý motor zcela zastaví. Merkelovou lze ale chápat. Na manželem darovaných DVD jasně viděla, jak hrozně a bezohledně francouzský četník řídí.
O autorovi| David Klimeš, novinář
