Biografie se nepřestanou točit, dokud nepřestaneme obdivovat slavné lidi. V našich kinech je momentálně další na řadě k seznámení Coco Chanel. Francouzská módní návrhářka, která své příjmení proměnila ve značku trvalé kvality, když pod ním uvedla do světa kostýmky, malé černé šaty či parfém č. 5. O zrodu konkrétně těchto věcí ale film není, jak varuje i překlad původního názvu „Coco před Chanel“. Není ani tím filmem, který zakončoval letošní festival v Cannes a v němž se řešil možný vztah mezi Chanel a skladatelem Igorem Stravinským.
Coco před firmou Chanel a před vztahy s umělci své doby vede o poznání méně vzrušující život - alespoň podle Anne Fontaineové, jež film režírovala a spolu se svou sestrou i napsala. Coco sama by si však snímek takhle nenavrhla. Vypadá totiž útrpně konvenčně, počínaje úvodní scénou na cestě do sirotčince, když bylo Coco dvanáct let, a konče tou závěrečnou na triumfální módní přehlídce v domu Chanel.
Finále jde navíc časově špatně určit: Coco je tu oblečená jako v 50. letech, modelky vypadají současně a představitelka titulní hrdinky Audrey Tatou vyhlíží skoro stejně jako po celou předchozí stopáž. (Teoreticky by mělo jít o přehlídku roku 1954, kdy se jedenasedmdesátiletá návrhářka vrátila do světa módy.)
Mezi tím se tu děje velmi málo. Chudá Coco pracuje s milovanou sestrou jako švadlena, přivydělává si coby zpěvačka v kabaretu a sní o Paříži. V kabaretu potká bohatého muže a když ji sestra opustí, bez pozvání se k němu přestěhuje. Na jeho zámku stráví skoro celý zbytek filmu. Zamiluje se tam. Osudově. Nešťastně. Jenže filmaři s nedostatkem invence dokázali proměnit životopisný film v žánr s vlastními pravidly a klišé, bez ohledu na to, o které osobnosti pojednávají.
Takže tu máme snímek o ženě usilující o nezávislost, která zprvu prohlásí zamilovanost za trapné bláznovství, podaný přitom ve stylu melodramatické love story o její jediné tragické lásce. Film o módní návrhářce, v němž na záběry jejích modelů připadá dost málo času. Film o emancipované rebelce, která ženám pomohla uvolnit pravidla, jenž ji přitom ukazuje jako závislou na mužích, bez nichž by nepřežila. Film o vlivné profesionálce, který její tvorbu odsouvá do pozadí ve prospěch jejího soukromí.
Amélie je na Coco moc sladká Vyprávění se navíc vleče ospale jako léto na venkově, kde se odehrává zbytečně velká část filmu. Režisérka nemá co říct a ani se to nesnaží říct zajímavě - kromě jednoho působivého, opakovaného širokého záběru osamělé Coco čelící světu před ní a zároveň otevřené jeho možnostem. Většina herců tu jen statuje. Na hvězdu Tatou tak dopadá o to větší pozornost, jenže na to, aby snímek vykoupil podobně strhující výkon, jakým pomohla Marion Cotillardová životopisu Edith Piaf, herečka se sladce roztomilým kukučem Amélie a několika výrazy zarputilosti a odhodlání nestačí.
U takových filmů recenze obvykle končí zmínkou tzv. uměleckých profesí - kamery, kostýmů, výpravy nebo hudby - a pochvalou jejich malebnosti, půvabu a profesionalitě. Z nouze přidávám ještě poznámku o tom, že Audrey Tatou předvádí poměrně obstojné pěvecké schopnosti.
Coco Chanel
Nepřehlédnutelná osobnost v dějinách módy a žena, která vysvobodila ženy z korzetů, se narodila 19. 8. 1883 jako Gabriele Bonheur Chanel. Coby vyučená krejčová se stala průkopnicí moderních, jednoduchých střihů, zřetelně odvozených od pánského stylu.
HODNOCENÍ LN ** Coco Chanel (Coco Avant Chanel) Francie 2009 Scénář: Anne Fontaineová, Camille Fontaineová Režie: Anne Fontaineová Kamera: Christophe Beaucarne Hudba: Alexandre Desplat Hrají: Audrey Tatou, Alessandro Nivola, Benoit Poelvoorde, Marie Gillainová, Emmanuelle Devosová, Lisa Cohenová a další Distribuce v ČR: SPI Premiéra: 25. 6. 2009
lidovky.cz Trailer k filmu najdete na www.lidovky.cz/kultura
