Dnes o výstavě Monument transformace To už se mi dlouho nestalo. Byl jsem na výstavě úplně sám. Tedy s výjimkou biletářky, šatnáře a několika dozorkyň. Projekt Zbyňka Baladrána a Víta Havránka Monument transformace má atraktivní a aktuální téma, v televizní reklamě ho propaguje pět věhlasných českých intelektuálů, ale návštěvníci se do galerie zjevně nehrnou. Brzy jsem pochopil proč.
Monument transformace by mohl sloužit jako další doklad toho, že soudobé umění dnes zajímá jen ty, co se jím živí, a pár snobů. Velkou část expozice tvoří dokola promítaná videa, např. statickou kamerou zachycovaný pohled na jakousi asijskou ulici či patnáctiminutový záznam letu ze Soulu do Pchjongjangu. Proč ale promítat videa ve výstavní síni? Nebylo by logičtější udělat z nich pořad v televizi nebo na internetu?
Na výstavě najdeme i pár silných a srozumitelných věcí. Třeba instalace Peggy Meinfelderové, která shromažduje předměty, jež si východní Němci pořídili po pádu zdi za sto západních marek, které dostali na uvítanou při první návštěvě Spolkové republiky. Banalita těch věcí - dominují kazeťáky, džíny, gramofonové desky, najdeme tu ale také svetr, radiátor či vrtačku - spolu se vzpomínkami původních vlastníků na důvody ke koupi jsou skoro až dojemné.
Výstavu doprovází publikace Atlas transformace, která je na první pohled „monumentální“: přes osm set stran, 225 hesel, nápaditý design, cena 789 Kč. Hlavní problém výstavy - nesrozumitelnost - je tu ale pouze převedena do nové formy.
Atlas je uspořádaným souborem map, který obsahuje několik pomůcek usnadňujících orientaci: rejstřík místních jmen, klad listů. Sama mapa je orientační pomůckou vytvářenou podle jednotných a všeobecně známých principů, např. že sever je nahoře. Naproti tomu Vít Havránek a Zbyněk Baladrán svůj Atlas transformace definují jako „rhizomatickou asambláž“. Již zde je jasné, že uživatelé knihy se neobejdou bez slovníku cizích slov a znalosti módních francouzských filozofů. Atlas prý podle autorů „nabízí různé řády myšlení, různé slovníky, různorodou diskurzivitu“. Méně vznešeně řečeno, je to pel-mel bordel.
Jediným vodítkem ke studiu Atlasu transformace je seznam hesel (adaptace - zpětná vazba), životopisy autorů (Josef Allan - Slavoj Žižek) už neodkazují k heslům. Kniha nemá žádný rejstřík, ale to vlastně nevadí, protože začít lze kdekoli a skončit také. „Rhizomatická asambláž“ nepředpokládá, že by k jejímu zkoumání někdo používal jiný princip než náhodu. V chuchvalci textů z různých diskurzů najdeme i mnohé zajímavé věci, pokud máme zrovna štěstí. Podivíni mohou číst Atlas transformace od začátku do konce.
Výstava i kniha jsou samy doklady toho, jak se naše myšlení za dvacet let transformovalo. Stali se z nás světáci, Česko je nám malé, střední Evropa nám nestačí, zajímá nás stejně transformace v Jižní Koreji jako v Argentině. Máme-li dost bohaté sponzory, můžeme po celém světě sebrat artefakty, projekce, performance a texty, vystavit je v galerii nebo z nich udělat knihu. Jenom netušíme, co v té záplavě je důležité a co jen balast. K zakrytí naší bezradnosti je pak nejlepší prohlásit vše za umění a zahalit hávem nesrozumitelné filozofické hantýrky. Nepochybně nás pak pár spřízněných duší pochválí za odvahu.
PS: Chcete-li vše spatřit na vlastní oči, máte tento víkend v Městské knihovně v Praze poslední šanci.
Uživatelé Atlasu transformace se neobejdou bez slovníku cizích slov a znalosti módních francouzských filozofů
O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace
