To nečti, přinesu ti nějaký pohádky, napsala mi má učitelka francouzštiny, když jsem se chlubil, že čtu v „bilingvě“ Cizince Alberta Camuse. Je to těžké, ale Meursault je mi blízký, na rozdíl od pohádek.
To je ostatně asi nejlepší způsob, jak se naučit nějaký jazyk -buďto se zamilovat, nebo si chtít číst knížky oblíbených autorů v originále - je třeba motivace. Když už nám to někdo tak zavařil: „Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.“
Před angličtinou vzdychávám únavou nad „domácím úkolem“, po jeho dočtení vzdychávám blahem - čteme totiž povídky Ernesta Hemingwaye. Ale abych nebyl macho a abych své americké učitelce vysvětlil, co je česká mentalita, navrhl jsem, že budeme číst Švejka v angličtině.
Hned po úvodní větě je ovšem román přerušen poznámkou, v níž se vysvětluje, kdo byl ten zabitý... Ale zas anglické vydání obsahuje nákresy, nechybí ani mapa Švejkovy cesty do Budějovic: „Here Švejk met Farmer Melichárek who took him for a deserter.“ A pak je tam i návod, jak správně vyslovovat: „Shvayk“ či „Che-skeh Boo-dye-yo-vi-tseh“.
Také je člověk zvědavý, jak to v angličtině zní. Kupříkladu jedna z mých mnoha oblíbených pasáží: „,Já mám papírnický obchod.‘ Načež dostával taktéž stereotypní odpověď: ,To vás neomlouvá.‘“ V překladu: „,I keep a stationer’s shop.‘ Whereupon he received the equally stereotyped reply: ,That’s no excuse.‘“
Ale rozdíl lze pocítit samozřejmě i obráceně. Například Nebožtíci od Jamese Joyce: „His soul swooned slowly as he heard the snow falling faintly through the universe and faintly falling, like the descent of their last end, upon all the living and the dead.“ A v překladu Aloyse Skoumala: „Duše mu umdlévala nad tím, jak sníh lehce padá po celém světě a jak s blížícím se zánikem lehce padá na všechny živé i mrtvé.“
Zdá se tedy, jako by překlady sloužily lenochům. I když zase je pravda, že některé romány si louskání v originále nezaslouží - respektive člověk by s nimi pak nikdy neztrácel čas. Ale možná že to, že román nestojí za moc, naznačuje už fakt, že překladatel svou práci odfláknul. To se ale asi takhle úplně říci nedá...
Že bych nakonec zkusil i tu mně nemilou němčinu? „Auch ihm stand einer bevor, aber doch nicht armselig und trüb.“ V překladu Gabriely Veselé tato věta ze Snové novely Arthura Schnitzlera zní takto: „I jeho očekával den, ale ne tak ubohý a chmurný.“
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
