Čtyři a půl roku vězení pro kapitána Pavla Minaříka nám připomíná jednu důležitou událost moderních českých dějin: že se pilířům minulého režimu přes všechny jejich nářky nic nestalo, že prakticky všichni dostali novou šanci a že si jí často moc nepovažovali.
Minařík, který byl až do převratu šéfredaktorem vnitráckého časopisu Signál, začal po nastolení kapitalismu podnikat. Nikdo nevyhodnotil jeho obchodní spojení s exkolegy z KGB jako bezpečnostní riziko pro stát, nikdo mu nezadržoval pas, aby nemohl jezdit za obchody na Ukrajinu.
Minařík je díky své perverzní popularitě vystavěné na normalizačním „hitu“ zpěváka Josefa Laufera dobře vidět. Ale Minařík je jenom poslední článek řetězu. Kriminálních případů, jimiž procházejí muži StB, je nepoměrně víc. Co bylo na začátku? Kauza, v níž brzy po rozpadu Československa trojice bývalých rozvědčíků z nelegálních kont v cizině založených StB pro případ války vybrala zhruba 20 milionů korun, aby mohla podnikat? Nebo Banka Bohemia, kde plukovník StB Jiří Čadek zaměstnával sobě podobné? BB byla první vytunelovaná banka v zemi.
Počátkem devadesátých let se ujal názor, že podnikat smí každý, estébák neestébák, že nerozhoduje charakter, ale jen pravidla. Na člověka jdou kacířské myšlenky: kolik se mohlo ušetřit, kdyby se tehdy pánům od StB na čas kolektivně odňala některá občanská práva – třeba právo být kapitalistou?
