Vyhráli jsme, protože teď už o nás svět ví! volal prý filozof Jan Patočka, jeden z prvních tří mluvčích Charty 77, na kolegu Radima Palouše poté, co vyšel v Rudém právu propagandistický text Ztroskotanci a samozvanci ostouzející signatáře.
Komunistická moc se celkem logicky zpočátku snažila novou iniciativu umlčet jednak represí, jednak mocnou propagandistickou kampaní proti chartistům v oficiálních médiích. Režim si však brzy uvědomil, že i touto negativní medializací dělá svým oponentům v zásadě „reklamu“ a sám sobě medvědí službu. Komunisté proto záhy přistoupili ke změně strategie – mediální kampaň utlumili a o to více stupňovali systematický tlak proti signatářům.
Mezi tištěná exilová média, která sledovala dění v Chartě 77 nejsoustavněji, patří Listy, dvouměsíčník vydávaný v Římě Jiřím Pelikánem (na snímku číslo 3–4 z roku 1977).
Kýžené ticho však už nenastalo, protože o Chartu 77 se intenzivně zajímalo zahraničí. Chartistům bylo jasné, že má-li mít opoziční iniciativa smysluplnou perspektivu, musí na sebe poutat pozornost Západu, nejlépe trvale. „Zahraniční publicita našeho úsilí je jeho rozhodujícím garantem před svévolí politické moci a pro většinu občanů je i hlavním zdrojem informací,“ napsal Václav Benda ve stati Paralelní polis.
Zásadní pomoc exulantů
Právě v tomto ohledu se rozšiřoval prostor pro působení československých politických exulantů, kteří Patočkovu zvolání „Svět už o nás ví!“ dávali konkrétní náplň. A významně se zasloužili o průběžnou prezentaci aktivit opozice na mezinárodním poli. Exulanti povzbuzení vznikem Charty 77 mohli zúročovat léta budované kontakty na mocenské elity západních zemí a získávat podporu politiků, vědců, umělců i novinářů pro věc československé opozice. Západní veřejné mínění postupně vyvíjelo tlak na místní vlády a mnohé z nich se angažovaly ve věci dodržování lidských práv ve východní Evropě.
Základní a nejdůležitější úroveň pomoci exulantů závisela na udržování a rozšiřování účinných komunikačních kanálů. Ilegální sítě mezi domácí opozicí a Západem vznikaly už v letech před vznikem Charty 77, v pochartovním období však jejich potřeba podstatně zesílila. Právě tudy proudily na Západ informace o domácím vývoji a exulanti se starali o jejich následnou publicitu.
Intenzivnější spolupráce mezi domovem a exilem se promítala do pravidelného informačního pronikání zpráv o opozici do západních médií i do exilových tištěných titulů. Obsah mnoha z nich se vlivem Charty 77 výrazně proměnil. Krom jiného zveřejňovala dokumenty Charty, později i Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, intenzivně se věnovala dění v Československu i ohlasům ve světě. Přibývalo také publikovaných příspěvků domácích zakázaných autorů nebo ukázek z jejich tvorby.
