Vhodně doplňuje topografii zrodu Charty ve veřejném prostoru – v nepříliš vzdálené Střešovické ulici, kde bydlel spisovatel Zdeněk Urbánek, upozorňuje pamětní deska kolemjdoucí na počátek její „historické pouti“ již pět let. Trasu divoké tříkrálové automobilové honičky Státní bezpečnosti za signatáři rekonstruuje i web a mobilní aplikace Místa Paměti národa. V Liberci zase od roku 2015 připomíná 29 místních chartistů občasná tramvajová zastávka Na Rybníčku – jako by Chartu 77 charakterizovala především cesta...
Připomínky najdeme v celé ČR
Postupně vytvářená pamětní místa připomínají především opoziční intelektuály a představitele hudebního undergroundu (nejčastěji ty, kteří již nejsou mezi námi) i stěžejní události dějin disentu, jež už nejsou spojovány jen s mocenským útlakem, oběťmi represe a politickými procesy jako v 50. letech, ale i s výsledky nezávislé politické, občanské i kulturní tvorby a činnosti, především v oblasti občanských a lidských práv. To ovšem neznamená, že by normalizační režim své odpůrce neperzekvoval, opakovaně nevěznil a nepronásledoval až za krajní mez, jako například Pavla Wonku, jehož připomínají pamětní desky v Hradci Králové nebo ve Žďáru nad Sázavou.
Pamětní místa připomínající tradičním způsobem „významné osobnosti“, u kterých chartistická minulost představuje jen část jejich „významnosti“, jsou asi nejčastější. Takto jsou připomínáni např. Jan Patočka (Turnov, Brno), Václav Benda (Praha 2), Zdeněk Vašíček (Kyjov), Josef Zvěřina (Střítež), Václav Černý (Praha 6), Jan Lopatka (Vimperk), Jindřich Konečný (Karlovy Vary), Karel Biňovec (Ostrava).
V některých případech ale zmínka o občanské angažovanosti za normalizace zcela chybí, jako na pamětních deskách umělců-chartistů Jiřího Koláře (Protivín, Kladno), Petra Kabeše (Milešovka – tamní fyzikální observatoř musel po podpisu Charty 77 opustit), Pavla Juráčka (Praha 1) i Jaroslava Seiferta v Praze-Břevnově, kde léta bydlel a kde Prohlášení Janu Patočkovi podepsal.
Významné chartisty připomínají pamětní desky a další pomníky ve veřejném prostoru
Na místě, kde 6. ledna 1977 auta Státní bezpečnosti po krátké honičce dostihla vůz Pavla Landovského, byl letos v lednu odhalen nový, symbolický pomník. Landovský spolu s Václavem Havlem a Ludvíkem Vaculíkem tehdy vezli obálky s kopiemi Prohlášení Charty 77 podepsanými prvními signatáři, jež chtěli po předání originálu v parlamentu odeslat z pošty. Autorem pomníku, který stojí v pražské Gymnazijní ulici, je Martin Brůha, student Fakulty umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. FOTO MAFRA – MICHAL ŠULA
Před několika týdny se v Praze-Dejvicích v Gymnazijní ulici objevilo nové pamětní místo. Připomíná již legendární jízdu Václava Havla (†2011), Pavla Landovského (†2014) a Ludvíka Vaculíka (†2015) s Prohlášením Charty 77, resp. místo, kde byla nová občanská iniciativa 6. ledna 1977 poprvé konfrontována s režimem.
Vhodně doplňuje topografii zrodu Charty ve veřejném prostoru – v nepříliš vzdálené Střešovické ulici, kde bydlel spisovatel Zdeněk Urbánek, upozorňuje pamětní deska kolemjdoucí na počátek její „historické pouti“ již pět let. Trasu divoké tříkrálové automobilové honičky Státní bezpečnosti za signatáři rekonstruuje i web a mobilní aplikace Místa Paměti národa. V Liberci zase od roku 2015 připomíná 29 místních chartistů občasná tramvajová zastávka Na Rybníčku – jako by Chartu 77 charakterizovala především cesta...
Připomínky najdeme v celé ČR
Postupně vytvářená pamětní místa připomínají především opoziční intelektuály a představitele hudebního undergroundu (nejčastěji ty, kteří již nejsou mezi námi) i stěžejní události dějin disentu, jež už nejsou spojovány jen s mocenským útlakem, oběťmi represe a politickými procesy jako v 50. letech, ale i s výsledky nezávislé politické, občanské i kulturní tvorby a činnosti, především v oblasti občanských a lidských práv. To ovšem neznamená, že by normalizační režim své odpůrce neperzekvoval, opakovaně nevěznil a nepronásledoval až za krajní mez, jako například Pavla Wonku, jehož připomínají pamětní desky v Hradci Králové nebo ve Žďáru nad Sázavou.
Pamětní místa připomínající tradičním způsobem „významné osobnosti“, u kterých chartistická minulost představuje jen část jejich „významnosti“, jsou asi nejčastější. Takto jsou připomínáni např. Jan Patočka (Turnov, Brno), Václav Benda (Praha 2), Zdeněk Vašíček (Kyjov), Josef Zvěřina (Střítež), Václav Černý (Praha 6), Jan Lopatka (Vimperk), Jindřich Konečný (Karlovy Vary), Karel Biňovec (Ostrava).
CHARTA 77
