Nové vědecké výzkumy ukazují, že učení výrazně usnadní obyčejný pohyb rukou
Jak žáky nejsnáze naučit obtížnou látku z matematiky? ptají se učitelé. Jak si máme tak těžké věci nacpat do hlavy? ptají se žáci. Vědci radí: Gestikulujte co nejvíc!
Pomocník zdarma
„Lidé používají při řeči gesta, aby přidali další informace k tomu, co říkají. Zatím nemáme tak úplně jasno, jaký je vztah mezi informací podávanou gesty a informací vyjádřenou řečí,“ říká Susan Wagnerová Cooková z University of Rochester. „Vyzkoušeli jsme, jestli to funguje i naopak. Jestli aktivní využívání gest během učení napomáhá udržet v paměti nové informace.“
Jak dokládají výsledky výzkumu rochesterského týmu zveřejněné ve vědeckém časopise Cognition, gesta mají na učení neuvěřitelně blahodárný vliv.
Vědci nechali žáky třetí třídy základní školy, aby se učili novou látku z matematiky a po třech týdnech je z nově získaných vědomostí přezkoušeli. Jedna skupina žáků si při učení pomáhala mluvením nahlas. Druhá doprovázela učení jak řečí, tak i gesty. Třetí mlčela a pomáhala si pouze gestikulací.
Při učení provázeném mluvením si probíranou látku uspokojivě osvojila třetina žáků. Když si žáci vypomáhali navíc i gesty, stoupl podíl úspěšných žáků na 90 procent. Stejné úspěšnosti však dosáhli také žáci, kteří při učení gestikulovali mlčky.
Efekt gest si lze demonstrovat na jednoduché rovnici „9 + 3 + 6 = x + 6“. Než žáci její řešení zvládnou, nechávají se zmást pocitem, že za rovnítko patří výsledek. Sečtou „9 + 3 + 6“ a dojdou k číslu „18“. Osmnáctku pak zapíšou za rovnítko na místo „x“. Úplně přitom zapomenou na zbytek „+ 6“ na pravé straně rovnice. Neuvědomují si, že rovnítko v tomto případě jen dělí rovnici na dvě poloviny.
Pokud se žák dopustí při řešení této chyby a následně dostane za úkol vysvětlit svůj postup, podvědomě aspoň na chviličku ukáže na zapomenuté „+ 6“. V té chvíli se do mozku dítěte dostává informace, jež nezapadá do původního chybného způsobu výpočtu. Tahle „vyčuhující“ informace aktivuje mozek, aby s ní dále pracoval. To nakonec napomáhá učení a pochopení podstaty problému při řešení rovnic.
Podle Susan Wagnerové Cookové se děti nejsnáze učí, když získají s řešením problémů praktické zkušenosti. Pokud o něčem jen mluví, zůstávají v oblasti „teorie“ a tu dětský mozek konzumuje s mnohem menší ochotou. Jestliže ale děti ukazují a gestikulují, převádějí řešení problému z ryze teoretické roviny „do praxe“, jež je pro ně výrazně „stravitelnější“.
Vědci z University of Rochester by sami neradi skončili u ryze teoretických poznatků. Chtějí proto gestikulaci zavést do školní výuky. Susan Wagnerová Cooková je přesvědčena, že tak dosáhne výrazného zlepšení výkonů žáků v matematice. „Gestikulace má proti jiným pomůckám ještě jednu velkou výhodu,“ říká Wagnerová Cooková. „Je úplně zadarmo.“
Učitelé vykládají rukama
Gestikulovat by neměli jen žáci. Také učitelům doporučují odborníci provázet výklad gesty a posunky. Názorně ukázali význam učitelovy gestikulace vědci z University of Chicago pod vedením psycholožky Susan Goldin-Meadowové. Jejich studie zveřejněná před časem ve vědeckém časopise Psychological Science se v mnoha směrech podobá výzkumu vědců z Rochesteru. Také v tomto případě se experimentů zúčastnili žáci třetích tříd základní školy a řešili rovnice typu „9 + 3 + 6 = x + 6“. Tentokrát však byli klíčovými „hráči“ experimentů učitelé, kteří dětem vysvětlovali, jak si s takovou úlohou poradit. Kantoři používali buď jen slovní výklad, nebo slova navíc provázeli názornými posunky.
Pokračování na straně VIII
Dokončení ze strany VII
Učitel nejprve dětem objasní, že se obě strany rovnice musejí vzájemně rovnat. Pak jim vysvětlí, že se k hodnotě „x“ mohou propracovat tím, že od obou stran rovnice odečtou „6“. Na levé straně jim zbude „9 + 3“ a na pravé samotné „x“. Pak už je jasné, že „x = 12“.
Při výkladu provázeném posunky učitel postupně ukáže na 9, 3 a 6 na levé straně rovnice a pak u čísla 6 na pravé straně rovnice naznačí jeho „odstřižení“ nebo „smetení“. Gestikulací provázený výklad se ukázal jako podstatně účinnější.
Nejvýrazněji se projevil vliv gest v případech, kdy se obsah mluveného výkladu a gest lišil. Ke správnému výsledku lze dospět několika různými postupy. Pokud učitel vysvětloval dva různé postupy výpočtu slovně, zavládl v hlavách žáků zmatek. Zdáli se zahlceni informacemi. Ze šesti příkladů kontrolní prověrky spočítali správně jen jeden.
Jestliže ale učitel slovně vysvětloval jeden postup výpočtu a gestikulací předváděl druhý, pak žáci uspěli při řešení tří ze šesti kontrolních úloh. Kombinovaná výuka pomocí slovního výkladu a gest byla pro žáky snazší. Ušetřila jim námahu, kterou mozek vynakládá na zpracování výkladu mluveným slovem. Gesta jim „lezla do hlavy“ bez větších potíží.
Také Susan Goldin-Meadowová chce teoretické výsledky svého výzkumu přetavit v praktické výukové programy, které by ulehčily práci jak učitelům, tak i žákům.
Tajemství asijských počtářů
Význam gest při výuce matematiky vyplynul i z výsledků výzkumu, který provedla spolu se svými kolegy pedagožka Lindsey Richlandová z University of California v americkém Irwinu. Vědci se snažili dopátrat příčin rozdílu ve znalostech matematiky žáků amerických škol a stejně starých školáků z Hongkongu a Japonska. Mladí Američané za svými asijskými vrstevníky výrazně zaostávají.
Richlandová srovnávala výukové postupy hongkongských, japonských a amerických učitelů matematiky. Zjistila, že se v přístupu k žákům v zásadě neliší. Využívají analogií mezi látkou, kterou už žáci zvládli, a látkou, kterou si teprve mají osvojit. Porovnáním známého s neznámým se žáci postupně dopracují ke zvládnutí nových poznatků. Richlandová zjistila, že metoda funguje nejlépe, když učitel provází výklad příklady, vhodnými přirovnáními a v neposlední řadě i gesty. To vše pomáhá žákům chápat souvislosti.
„Bez těchto doplňkových výukových prostředků není jisté, nakolik žáci analogii mezi známou a nově probíranou látkou pochopí,“ tvrdí Lindsey Richlandová.
Američtí učitelé matematiky jsou ve srovnání se svými asijskými kolegy při výkladu skoupější především na gesta. Nedostatečná gestikulace má za následek, že si žáci z hodin matematiky zapamatují méně. Často chápou analogie zcela chybně a v hlavě mají zmatek. Někdy pochopí učitelův výklad zcela mylně.
Richlandová je přesvědčena, že asijští studenti chápou výklad prostřednictvím analogií lépe než Američané také díky orientální kultuře, v níž vyrůstají. Ta klade větší důraz na racionální zdůvodňování než západní kultura. Americká psycholožka tvrdí, že učitelé matematiky mohou tento handicap amerických žáků zčásti eliminovat.
„Nechceme po amerických učitelích, aby šli do tříd se zcela novým způsobem výuky,“ říká Richlandová. „Když budou mít na paměti využívání podpůrných výukových prostředků, jako jsou gesta, naučí se jejich žáci o hodinách matematiky mnohem více.“
Gesta pro nevidomé
Význam gest při výuce dokládá i smutná zkušenost nevidomých žáků. Ti za svými zdravými spolužáky v matematice zaostávají v průměru o jeden až tři roky.
Francis Quek z Virginia Institute of Technology je přesvědčen, že na tom má lví podíl fakt, že nevidomí výklad nevidí. Řadu matematických problémů vysvětlují učitelé na obrázcích. Mohlo by se zdát, že nevidomí žáci postrádají právě tuto obrazovou složku výkladu.
Quek s tím však nesouhlasí. Nevidomí mají vynikající obrazovou představivost. S využitím vhodných pomůcek si pomocí hmatu vytvoří v mysli stejné „obrazy“ jako žáci se zdravým zrakem. Nevidomí si takové obrazy zapamatují a dále s nimi pak pracují.
Co však nevidomí nezískají, jsou informace, jež podává učitel při výkladu podvědomě gesty. A právě ty jsou důležité pro správnou interpretaci „obrazu“ uloženého v paměti. Quek proto vyvíjí speciální učební pomůcky, které by nevidomým žákům zprostředkovaly vnímání gest učitele.
„Statické obrázky, které studenti vnímají hmatem, se musí změnit v něco, co mohou studenti skutečně vnímat v akci,“ říká Quek.
Podle Queka budou z výsledků jeho výzkumu nakonec těžit i zdraví žáci. Gesta a další podobné instrukce chybí i žákům, kteří studují dálkově například prostřednictvím internetu.
***
Američtí učitelé jsou ve srovnání s asijskými kolegy při výkladu matematiky skoupější na gesta, a to se odrazí v úspěšnosti výuky
O autorovi| Jaroslav Petr, publicista
