LN Máte v koncepci několik zásadních změn, na jejichž konci je osamostatnění souborů. Kdy a jak je chcete nastartovat?
Divadlo každý den hraje a žije svým uměleckým životem, ale i tak lze začít už dnes. Všechno bude nějakou dobu trvat, změny v provozu mohou být rychlejší než v uměleckém programu. S ním se příliš hýbat nedá, příští sezona je prakticky hotová. Mám představu, že bych první změny připravil k začátku nové sezony a pak k roku 2008.
LN S čím začnete hned?
Myslím, že nejsou jasně daná pravidla uvnitř divadla. Podle mě nefunguje vnitřní komunikační systém, chybí intranet, celé je to zatěžkané byrokracií. Na tom lze pracovat okamžitě a už v září se nový systém může rozjet. Další záležitostí je strukturalizace rozpočtu: divadlo má málo účetních středisek, rozpočet je nedostatečně diferencovaný. Neměl by být problém dosáhnout toho, aby rozpočet už pro rok 2008 byl v pořádku a detailně pojmenovaný. Příští rok by měl být rokem nula, v němž by se měly nasadit finanční míry pro jednotlivé soubory. S tím souvisí i to, že ředitelství by se mělo zbavit činností, které zjevně patří jednotlivým souborům – jako příklad uvedu produkci jednotlivých akcí, jako jsou např. adventní koncerty. Soubory musí budovat svou identitu a v souvislosti s tím se také začít více starat o obraz divadla ve smyslu uchovávání a připomínání jeho tradice, což bylo doteď spíše věcí „centrály“.
LN Když budou šéfové souborů podléhat ministrovi, tak by v konfliktní situaci, jaká nastala s pověřeným ředitelem Mrzenou, mohli rovnou žádat odvolání ministra. Jaké má váš plán autonomizace pojistky?
V rámci příspěvkové organizace bude takový model vždycky hybridní, šéfové zůstanou ekonomicky odpovědnými řediteli. Ministr bude jmenovat šéfy na doporučení jakéhosi poradního sboru a ten vstoupí do hry i v případě, kdy by mělo jít o odvolání. Situace, která tady nastala, byla něco jako uragán, povodeň a nelze ji anticipovat, protože byla mimořádná. Na druhé straně je varující a neměla by se opakovat. Pokud bude divadlo dostatečně autonomizované, ředitel přestane být tak důležitou osobou, a když ho ministr odvolá a dosadí jiného, nedojde ke kolapsu, soubory a umělecký program poběží dál.
LN Lze to chápat tak, že koncepce s níž přicházíte, v konečném výsledku ředitele likviduje?
Do jisté míry ano, i když to obsahuje jeden paradox – budu muset tuto koncepci uplatňovat direktivně, abychom si po třech čtyřech letech mohli říct – funguje to, ředitel se může stáhnout do pozadí a být pouze garantem zřizovatele. V Česku se to asi úplně nepodaří, protože ředitel Národního divadla je stále vnímán jako ikona a zůstává podstatným elementem, který stráží odkaz. Reprezentační role stále zůstává a je spojena s historickou budovou. Vidím to tak, že ředitel, který by eventuálně přišel po šesti letech mého působení, by měl fungovat jako koordinátor autonomních celků. A ten by již nezasahoval do jejich činností. Mě tedy čeká ještě hodně ředitelské práce, pokud mám udělat to, co jsem si předsevzal, včetně hlavních bodů, jakými je rekonstruování a oživení Nové scény, přeměna dílen a vyřešení jejich budoucnosti, což vlastně obnáší vybudování nové fabriky.
LN Rada ND má nejblíže k jakési reprezentační lobby, divadelní odborníci jsou v ní v menšině. Budete iniciovat její proměnu?
Zatím nevím, jak přesně funguje. Rada je důležitý orgán k transformaci, o níž se bavíme. Pokud její členové budou mít chuť pracovat, rád je využiju.
LN Máte představu, jak bude vypadat váš nejbližší tým?
To vše teď začínám řešit a také musím nejprve zjistit, jak je kdo na svém místě. Počítám se správním ředitelem Tomášem Heinzlem, zatím jsme se dohodli, že to spolu zkusíme, tak uvidíme, jak nám to půjde. V této první fázi nehodlám dělat zásadní záseky do struktury, možná ale zjistím, že k nějakým personálním změnám musí dojít.
LN Vyhlásíte reorganizaci?
Bude-li třeba, tak ano.
LN Iva Janžurová před pár dny v rozhovoru řekla, že „v osobě Ondřeje Černého do čela Národního divadla vstoupila moudrá, divadlu oddaná a zasvěcená osobnost“. To je ohodnocení stejně lichotivé jako falešné, neboť jste se zatím nemohl projevit tak, abyste si je zasloužil. Uvědomujete si, že vstupujte do prostředí, kde jsou emoce výrobním prostředkem a vy s ním nemáte praktické zkušenosti?
Budu se snažit se od těchto všech záležitostí co nejvíc odříznout. Nebudu zasahovat šéfům do jejich souborové politiky, a tudíž mě nikdo nemůže ovlivňovat. Prostředí divadla je zjitřené, ale fungují v něm stejné modely chování jako v každém jiném prostředí, snad jsou o něco vypjatější. Můj typ povahy by měl do takového prostředí bez problémů zapadnout. Budu se zdráhat do určitých věcí vstupovat a budu dávat najevo, že nejsou v mé kompetenci. Chci se distancovat od emocí.
LN Jan Mrzena oznámil, že proběhne forenzní audit ve všech souborech Národního divadla. Jak s touto záležitostí naložíte?
Nemůžu se k tomu vyjádřit, se situací nejsem obeznámen, vím jen o výsledcích interního auditu opery a to v podstatě jenom z tisku. Zatím jsem se s tím záměrně nekonfrontoval, protože si myslím, že je k tomu zapotřebí klid. Věc má dvě roviny – jedna je hospodaření divadla podle všech příslušných zákonů, v tomto smyslu divadlo prošlo kontrolou ministerstva kultury. Mám dojem, že nebyly zjištěny zásadní nedostatky, kromě úvah kontrolorů, že například záchody nemusely být drahé, jak byly.
LN Pan Mrzena dokonce hovořil o trestním stíhání.
To mě zarazilo a pan Mrzena ví, že s tím mám problém. Interní audit je v pořádku a divadlo ho dělat má. Zásadně ale odmítám, že lze hospodaření divadla hodnotit pouze poměřováním nákladů na jednotlivé inscenace jejich výnosy. To je cesta do pekel. To, že konkrétně u jedné inscenace z období ředitelování Daniela Dvořáka – u Maloměšťáků – je tento poměr tak frapantní, či přesněji je zkrátka přes čáru, si můžeme říct a dohodnout se, že by to tak do budoucna nemělo být. To je tak všechno. Tato rovina se má sledovat a je dobré vědět, jak tyto poměry vypadají, ale vyvozovat z toho nějaké zásadní závěry, a ty pak ještě zveřejňovat, to nejde.
LN Z prohlášení pověřeného ředitele to lze chápat tak, že forenzní audit se už rozjel.
Nemám přesné informace, teprve se tím budu zabývat. Podle všeho ale přicházím do organismu, který je podle všech výročních zpráv ekonomicky zdravý, ve vztahu ke zřizovateli v něm není žádný zásadnější problém. Jsou tam některé otázky otevřené. Nechci nic rekriminovat, nemám k tomu důvod.
LN Jestliže ale řeknete, že jde o ekonomicky zdravý organismus, je poněkud nepochopitelné, proč byl Daniel Dvořák odvolán.
To já nebudu komentovat.
LN Co bude s Divadelním ústavem a také s blížícím se Pražským quadriennale, v jeho čele stojíte jako ředitel této instituce?
V Divadelním ústavu končím k 31. březnu. Představa je taková, že začátkem března se vypíše konkurz na ředitele a zájemci budou mít skoro dva a půl měsíce, aby se přihlásili – nový ředitel by měl být jmenován před začátkem léta. Do té doby ministryně kultury pověří osobu, která ústav povede, bude to nejspíš někdo ze zaměstnanců. Pokud jde o quadriennale, začátkem února zasedá Rada PQ, které chci navrhnout, že bych tuto akci dovedl do konce já. Tým funguje bezvadně i beze mě, nejnáročnější je vzedmutí během deseti dnů konání PQ – to by se nejspíš divadlo muselo beze mě částečně obejít. Je to méně bolestné řešení, než kdybychom pověřeného ředitele Divadelního ústavu implantovali i do této akce.
LN Těší vás, že jste ředitelem Národního divadla, máte k tomuto postu citový vztah?
Předseda bytového družstva, jehož představenstva jsem členem, mi poslal dopis, kde mi píše, že mě budou nyní sledovat nejenom zaměstnanci divadla, ale i celý český kulturní národ. Z toho mně začal běhat mráz po zádech, protože takhle já to nevnímám. Vidím to jako velký úkol a velkou odpovědnost, v níž je i určitý vlastenecký prvek. Především to ale celé vnímám jako profesionální záležitost a pokud možno bez přehršle citů. Momentálně řeším, že bych nejraději seděl jinde než v historické ředitelně, víc by mně vyhovovalo pracovat uprostřed normálně fungujícího moderního týmu. Je ale třeba vnímat okolnosti a respektovat to, co k takovému postavení patří.
