Média zajímala Hynka Chudárka od mládí, ale dlouho si o nich mohl nechat jen zdát. Jeho rodiče se totiž v roce 1968 postavili podobně jako řada dalších proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy, a na rozdíl od ostatních v tomto postoji setrvali i po roce 1970. „Oba byli původní profesí kantoři. Ze školy samozřejmě vyletěli, táta šel pak pracovat na pilu jako dělník.“
Se vstupem na žurnalistiku ani na jakoukoli další školu podobného směru tím pádem mladý student počítat nemohl. Nakonec se ale dostal na Vysokou školu chemickotechnologickou, kam podle jeho slov „brali i v této těžké době“. Režim padl, když mu bylo osmadvacet. A přišlo první významné setkání, které ovlivnilo jeho život - s bezmála o generaci starším inženýrem Polívkou, který už na začátku 90. let rozeznával potenciál výroby CD nosičů.
„Začali jsme podnikat hned po revoluci, založili jsme firmu na výrobu cédéček. Byl to nápad inženýra Polívky, ten projekt vymyslel on. On byl srdce firmy, já byl mladý kluk po vysoké. Vedle něj jsem se naučil obchodovat.“
K obchodnickým schopnostem přitom patřila i schopnost správně odhadnout potenciál budoucího byznysu ještě v době, kdy mu nikdo nevěří - na obchodech s velkým rizikem se dá někdy vydělat nejvíc. Atrhu s cédéčky se právě tohle týkalo: „Nevěřil tomu nikdo, jenom my dva. Ale povedlo se to a rozbili jsme dosavadní monopol, který tu na CD nosiče byl. Pak jsme pokračovali a jako první firma ve východním bloku jsme spustili vlastní výrobu nenahraných nosičů CD-R, ale i DVD-R.“
Zahraničním partnerem firmy se stala společnost Northern Star s podíly na Seychelách. Nejlepší firma na lisovací výrobní linky pro CD sídlila podle Chudárkových slov ve Švýcarsku a pokovování cédéček zajišťovala americká technologie. Mladý manažer díky tomu začal hodně cestovat, přičemž jezdil i s rodinou. Některé historky v jeho podání znějí jak z Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále. „Byl jsem osobním přítelem seychelského konzula a s viceprezidentem jsme chodili na večeře. Zní to honosně, ale musíte si uvědomit, že se to většinou odehrávalo v trenýrkách v písku na pláži. Seychely považuji dodnes za to nejhezčí, co jsem kde ve světě viděl. Létal jsem i do Států, odkud jsme kupovali technologii, a do švýcarských Alp, kde byla výrobní linka na přesné lisy, což dohromady představovalo nejdůležitější část firmy.“ Když se špatně spí Ani přes úspěšně se rozvíjející byznys však Chudárka neopouštěl jeho zájem o mediální podnikání, k němuž chtěl proniknout. Tak se dostal ke vznikající hudební televizní stanici Óčko, kterou právě začínal budovat Jiří Němeček. „Jirka Němeček přišel s myšlenkou hudební televize s databází klipů v počítači, což byla podstata projektu. Jenže to nebyla ještě skutečná televize s celodenním programem, ta už musí mít jiná pravidla. Když jsem přišel, vysílala všechno naživo, výroba pořadu a jeho odbavování nebylo oddělené, což je v dnešní době nemyslitelné. V začátcích tak šlo spíš o to, aby Óčko vůbec přežilo. Nastupoval jsem tam vybaven určitým ekonomickým cítěním a viděl jsem, že televize je na pokraji ekonomického nefungování.“ Prvním Chudárkovým úkolem se stalo ošetřit řádně vztahy se všemi firmami součinnými s Óčkem. Podepisoval smlouvy a dostával se tak pod tlak, protože musel řešit, kde vzít peníze na platby všem partnerům a na případný další rozvoj stanice. „Blbě se mi tehdy spalo, byla to hra vabank a obrovské riziko. Když jsem zjistil míru všech problémů a uvědomil si, že naše prostředky už na ně nestačí, začal jsem hledat silnějšího akcionáře. Oslovil jsem snad všechny podnikatele z mediálního světa, které jsem znal. Karla Svobodu, Miloše Petanu, Michaela Kocába... Nikdo tomu nevěřil, nikdo do toho nevložil kapitál. Nepotřeboval jsem velké peníze, ale stejně do takového rizika nikdo nešel. Pak jsem znovu zkusil firmu, která nám pomohla už s cédéčky - Northern Star. Teprve ta řekla ano a investovala do Óčka peníze. Za jejího spoluvlastnictví a pod mým managementem se nám pak konečně povedlo stanici stabilizovat. Začala vydělávat, měli jsme podepsané a jasné smlouvy. Naším dlouhodobým cílem ale byla celoplošná televize. A na tu jsme potřebovali ještě větší finanční kapitál.“ Musím o všem vědět Pro Northern Star ale nebylo mediální podnikání prioritou, takže televizi nakonec odkoupila společnost Mafra, nejdříve část akcií, posléze i zbytek. Chudárek zůstal v představenstvu a stal se výkonným ředitelem Óčka. V této funkci zodpovídá za ekonomiku televize a podílí se jak na plánování jejího rozvoje, tak na každodenním chodu, včetně personálního řízení, obchodu a programové skladby. „S Jiřím Balvínem coby generálním ředitelem jsme v denním kontaktu, máme společnou kancelář a většinu otázek řešíme spolu. On má obrovskou zkušenost s působením v médiích, moje parketa je spíš obchod a marketing, ale vše se stejně prolíná dohromady, protože televize je malá. Když se jednalo o podobě vysílacího zákona a o digitalizaci, soustředil se pan Balvín víc na mediální politiku, panelové diskuse a jednání ve sněmovně, což by pro mě asi byla hodně náročná věc a nezvládal bych pak svou práci. Mám takovou povahu, že chci naprosto o všem ve firmě vědět, a i když to nedělám, chci to znát.“
Současnou situaci v oblasti digitalizace vysílání hodnotí Chudárek jako dobrou. „Největší krizi už máme za sebou, minimálně v tom, že teď už je jasné, že digitalizace bude pokračovat, což je pokrok proti situaci před rokem, kdy celý proces hrozil zablokováním. Pro nás je důležitá možnost kombinace všech způsobů vysílání: pozemského digitálního, satelitního i kabelového, a myslím, že stejně uvažují i ostatní tematické televizní stanice.“
HYNEK CHUDÁREK
Rodina: Ženatý, dvě děti, dvacetiletý syn a sedmnáctiletá dcera Auto: BMW X5 Hudba: „Z profesních důvodů musím poslouchat úplně všechno, což je problém. Jsem spíš středněproudý, okrajové žánry sleduji jen, abych viděl, jaký mají dopad, mimochodem velký - třeba hip hop nebo metal jsou významné směry. Ale jinak jsem rád, že se programovou skladbou přibližujeme mainstreamu. Ze zahraničních zpěváků mě zajímá třeba Robbie Williams, vybrat mezi českými je těžké, ale hodně poslouchám třeba Daniela Landu. Možná je blbé to říkat, ale slyšel jsem od některých novinářů, že jeho hraním na Óčku prý podporujeme neonacismus. Nemůžu s tím souhlasit. Ten člověk vyhrál nejen hudební ceny Óčka, ale i ceny OSA, boduje v Českém slavíku, jeho hudba je nejstahovanější na iLegálně, vyprodává haly, takže ho přece nemůžeme jako hudební televize ignorovat a diskriminovat.“ Volný čas: „Jsem aktivní člověk, takže ho trávím sportovně, zimu prolyžuju, na hory jezdím v zimě, v létě, hraju golf, tenis, jezdím na kole a snažím se být v přírodě a venku. Nádhernou zálibou je i zahradničení, sbírám růže, pro které si jezdím až do Paříže na trhy. Kvůli vínu mám zase projeté Burgundsko, Alsasko a Toskánsko. Všechno se snažím dělat až na hraně dokonalosti, jinak mě to nebaví. A hrozně rád cestuji, přičemž všechny tyhle cesty jsem podnikal i s rodinou.“ Oblíbená dovolená: „Hory v létě v zimě. Mimochodem, musím přiznat, že zmíněná éra společných dovolených, na kterou jsem pyšný, se už začíná lámat, protože děti odrůstají. Dvacetiletý kluk je dospělý, sedmnáct let také není už tak málo, takže mají o svém volnu vlastní představy.“
