130 let

Chladný svět v baladě z Harlemu

Česko

Mimořádný překladatelský čin Josefa Škvoreckého neztrácí svoji naléhavost

Kraťase zabili Vlci. Krokadýlové se chystají k odplatě. Jejich vůdce Duke shání mergle na stříkačku. „Stříkačka je základ. Dyž má člověk pistoli tak už neni žádný zvýře. Potom je lovec a může se každýmu postavit a vod nikoho si nepotřebuje dát nic líbit.“

Tyto věty, negramatické, přímé, čpící násilím, jsou z knihy amerického spisovatele Warrena Millera The Cool World z roku 1959. Je to zcela mimořádná knížka, zoufalá jak blues, surová jak nejkrutější pouliční rvačka. Jde o popis několika dní v životě dopívajícího Duka, šéfa Krokadýlů, jednoho z harlemských černošských gangů, válčícího s „kluky od vedle“ čili s Vlky, bandou Portorikánců.

Pár let před vydáním Millerovy knížky měl na Broadwayi premiéru velkolepý muzikál s hudbou Leonarda Bernsteina West Side Story, známý do dnešních dnů. Opírá se o „nejslavnější story všech dob“, příběh lásky Romea a Julie, zasazuje ho mezi mladistvé chuligány Tryskáče a Žraloky a upírá tak oči Ameriky na jeden palčivý novodobý problém, totiž pouliční gangy městské mládeže.

Snad od těch dob se ponurá romantika života a umírání mladistých gangsterů stává vděčnou látkou pro mnohá knižní a filmová zpracování. Jmenujme ještě alespoň Mechanický pomeranč Stanleye Kubricka.

Průkopnická harlemská balada Warenna Millera se vedle těchto kasaštyků, které přilákaly miliony, vyjímá docela skromně, přičemž jde o vynikající literární dílo, které ohledává do té doby nepříliš známou městskou džungli. Vynořují se tu postavy a postavičky z harlemského podsvětí, proroci vyzývající k návratu „černého lidu“ do Afriky, falešní hráči a kšeftaři, lidé zubožení bídou, feťáci, homosexuálové nabízející mladým gangsterům „přivýdělek“, celé panoptikum lidí na dně. Dávno předtím, než se „bytí na dně“ stalo též díky beatnikům tak trochu módou, a v době, kde bylo široké hnutí za práva menšin v plenkách a kdy výrok pohřebního zřízence „zas o jednoho negra míň“ byl vnímán jako neškodný „lidový“ rasismus. O nějakou vzpouru či politickou korektnost ale Millerovým hrdinům nejde. Většinou je zajímá, jak bez újmy přežít další harlemský den. Tihle neokázalí hrdinové Lou Ann, Kraťas, Duke a pár dalších zůstávají v paměti.

Próza česky vyšla roku 1963 pouze pro „odborné účely“. Proč? Nejen pro tehdy skandální téma násilí i sexu, ale kvůli revolučnímu překladu, který pořídil Josef Škvorecký. Po vydání Zbabělců byl ovšem v nemilosti, a tak se pod překlad tehdy podepsal Jan Zábrana.

Překlad využívá argotu a slangu, je naprosto ojedinělý. Pamatuju, jak mne ono „zvýře“, „žencká“ či „děfka“ ještě patnáct let po českém vydání uváděly do čtenářské extáze. A nejde jen o dobový, šedivý jazyk husákismu. Problém, jak se při psaní potýkat s hovorovou češtinou, jak využívat slang, jak namíchat jazyk, aby odrážel i „ulici“ všedního užívání, platí doposud.

Nynější vydání Prezidenta Krokadýlů je tedy nejen skvělou četbou, ale též ukázkou, „jak na to“.

Warren Miller: Prezident Krokadýlů

přeložil Josef Škvorecký Argo, 2010, 236 stran

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás