Lidé přímou volbu prezidenta chtějí. Stačí to?
Přímá volba prezidenta je dost možná meta, ke které se jen přibližujeme, aniž bychom jí kdy dosáhli. Po včerejšku se jí prý přibližujeme.
Najít odborníka, který by po ní volal, je těžké. Tomu odpovídá chaotičnost veřejných úvah politiků na dané téma: tak například někteří chtějí pravomoci přímo voleného prezidenta omezit, ačkoli jeho silnější mandát by vybízel ke změně právě opačné. Ve skutečnosti politiky zajímá na způsobu volby nejvíc asi to, co by znamenal pro konkrétní kandidáty. A přesto na té věci bez valného zájmu pracují. Proč? Protože jim průzkumy řekly, že to od nich chceme.
Co bychom od vlády měli chtít? Aby včas řešila skutečné dlouhodobé problémy země, na které se jeden každý z nás nemůže soustředit, natož je vyřešit. A měla by se chovat tak, aby nás občas naplňovala pocitem národní hrdosti, aby nám připomínala naše lepší aspirace, nikoli aby se politici vymlouvali, že se jen chovají tak jako všichni.
Politici ale zjistili, že je ve skutečnosti hodnotíme podle toho, jak se právě vyvíjí naše kupní síla, což je efemérní záležitost, na niž vláda v daném okamžiku nemá velký vliv (a ani ho nemá mít). A pak taky máme rádi, když máme pocit, že nás naši volení zástupci poslouchají. A tak se nám snaží lacino vyplnit nějaké neškodné přání. Kdyby to šlo, jistě by nám nabídli znovuzavedení trestu smrti. Tak nám dají aspoň přímou volbu prezidenta. Anebo budou dělat, jako že nám ji chtějí dát, a pak to na poslední chvíli jako na potvoru kvůli něčemu nevyjde, jak se to stává třeba při pokusech o omezení poslanecké imunity. Pokud se omylem přece jen prosadí, lze předpokládat, že se v lepším případě nestane nic, v horším případě vytanou nepředvídané (třebaže předvídatelné) problémy.
