Čím víc testosteronu, tím je chlap agresivnější, víc egocentrický a častěji riskuje. To je zažitá představa o vlivu mužského pohlavního hormonu na lidské chování. Studie vědců z Curyšské univerzity a Royal Holloway London, zveřejněná tento týden v časopise Nature, tento mýtus vyvrací.
Neurologové ve spolupráci s ekonomy připravili hru, při níž si dobrovolníci rozdělovali peníze. Dvojice hráčů se měly podělit o deset liber či franků (měnu autoři neupřesnili, ale šlo o skutečné místní peníze). První hráč mohl druhému nabídnout dvě, tři nebo pět liber, nebo také nic. Pokud se nedohodli, nedostal nikdo nic. Někteří účastníci dostali předem půl miligramu testosteronu nebo placeba. Vědci předpokládali, že se hráči s testosteronem budou chovat agresivněji a ostatním nabízet méně. Dopadlo to ale naopak. Zatímco hráči s placebem nabízeli kolegům v průměru 3,4 libry, ti s testosteronem 3,9 libry.
Odborníci to vysvětlují tím, že hormon hráče vede k tomu, aby se snažili získat pro sebe co největší prospěch. U myší to funguje tak, že samci nejsnáze dosáhnou svého pomocí agresivity - a v minulosti právě pokusy s hlodavci nadopovanými testosteronem vedly k mylnému zobecnění souvislosti tohoto hormonu s agresitivou na lidi. Při ekonomické hře se ale vyplatí chovat se k ostatním ohleduplněji a poctivěji.
Vědci zároveň upozorňují, že hráči, kteří si o sobě mysleli, že jsou pod vlivem testosteronu (ať už ve skutečnosti dostali hormon, nebo placebo), se chovali agresivněji než ostatní - kolegům nabízeli jen 3,1 libry. Autoři pokusu to vysvětlují zažitým mýtem o fungování testosteronu. Pod jeho vlivem si hráči sami před sebou obhajovali své nepoctivé chování při hře. Agresivita tedy nevězí v samotném hormonu, ale v našich mylných představách o něm.
Vposledních dnech se urodilo nezvyklé množství studií souvisejících s prevencí rakoviny. Snad proto, že se v Americe konaly hned dvě konference na toto téma. Začněme dobrou zprávou: podle odborníků z Heidelbergu pomáhá látka xantohumol, obsažená ve chmelu, chránit před rakovinou prostaty. Jejich kolegové z Harvardovy lékařské školy našli podobné účinky u kávy. Zatím nevědí, která z jejích složek za to může, ale kofein to prý není. V každém případě chmel i káva snižují hladinu hormonů, které s rakovinou prostaty souvisejí.
V časopise PNAS Americké akademie věd vyšla studie o tom, že osamělí potkani s rakovinou čelí této chorobě mnohem hůř než jejich kolegové žijící ve skupině - průběh jejich nemoci je horší, nádory se rychleji množí a jsou zhoubnější. Autoři studie z Chicagské univerzity to vysvětlují negativním účinkem stresu, způsobeným samotou. Zároveň naznačují, že podobně to může fungovat také u lidí, kteří jsou stejně jako potkani od přírody společenskými tvory.
Muže tedy můžeme poslat do kavárny, případně „na jedno“, aby se družili s kamarády a zároveň si utužovali zdraví nápojem s obsahem chmelu. Dámy ale musíme před hospodou naopak varovat: podle výzkumu vědců z Oaklandu se u žen, které se v minulosti potýkaly s rakovinou prsu, zvyšuje až o 30 procent pravděpodobnost, že se jim choroba vrátí - pokud pijí častěji než třikrát v týdnu alkoholické nápoje (bez ohledu na to, zda jde o víno, pivo nebo panáky). Nejrizikovější skupinou jsou přitom ženy s nadváhou, které prošly menopauzou. Těžko soudit, do jaké míry mohl být výsledek ovlivněn celkovým životním stylem žen - nedá se například vyloučit, že ty, které se častěji napijí, tráví víc času v zakouřeném prostředí nebo tolik neřeší zdravou stravu...
Tím ale výčet nekončí: podle vědců z Texaské univerzity v Houstonu snižuje konzumace pistáciových oříšků riziko rakoviny plic a dalších orgánů. Vděčíme za to typu vitaminu E zvanému gama-tokoferol.
Návodů, jak čelit rakovině, tedy vědci předkládají víc než dost. Škoda jen, že na první pohled není patrné, které z nich vznikly jako nezávislé studie a které mohly být financovány výrobci piva, kávy nebo pistáciových oříšků.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Eva Vlčková redaktorka LN
