LN: Vyjádřil jste se kriticky k postupu chomutovské radnice a jejím exekucím na sociální dávky. Primátorka Ivana Řápková tvrdí, že si nechala udělat právní expertizy a že ve chvíli, kdy lidé sociální dávku dostanou, se tyto peníze stávají movitým majetkem a zabavit je lze. Je to jeden ze správných právních výkladů?
Samozřejmě možné je všechno. Samozřejmě exekuci nepodléhá postel, protože je nezbytná k režimu. Ale samozřejmě že někdo může říct, že ta postel je nezabavitelná pouze potud, pokud v té posteli ležím. Když stojím mimo ni, tak ji nepotřebuju k ležení a může mi být zabavena. Je evidentní, že jestliže se u toho okénka v Chomutově vyplácejí dávky hmotné podpory, jde o částku, která je potřeba k zajištění existenčního minima příjemce. Právě proto ty peníze nepodléhají exekuci! Hrát si na to, že v okamžiku, kdy ta bankovka opustí ruku pracovnice sociálního odboru a ocitne se v rukou potřebného, bankovka mění svůj charakter, je pokrytectví.
LN: Budeme-li ale trvat na přesném právním výkladu, ve kterém okamžiku je to ještě sociální dávka? Dokud tedy nespočine v rukou sociálně potřebného?
Rozhodně ano. Tedy podle interpretace paní primátorky.
LN: Ale není to potom spíš tak, že se bankovka stává sociální dávkou až ve chvíli, kdy se octne v ruce toho sociálně potřebného?
Samozřejmě že ano! Musím ale připustit, že v okamžiku, kdy ten sociálně potřebný člověk s touto bankovkou odejde do herny, tam už to zas přestává fungovat. Faktem je, že akce chomutovské radnice je neetická. Nemravná. Kdyby paní primátorka šla a při vyplácení dávek s těmi lidmi normálně hovořila... Kdyby jim řekla: „Tady máte osm tisíc korun, dlužíte na nájmu, tak se pojďte dohodnout, my vám strhneme osm set korun a slibte mi, že zbytek neutratíte v kartách…" Jistě, ne všichni na to budou reagovat. Ale takhle? Výsledky jsou takové, že najednou přijde tvrdá pěst, politické akcie rostou…
LN: Podle vás to je od chomutovské radnice populismus.
Ano, je to populismus. A městu to stejně nepomohlo. Jsem zaskočen i informací, že ty srážky tam vlastně neprováděl exekutor, ale příslušníci státní policie! Nad tím už mi zůstává rozum stát! Státní policie není orgán, který by za soukromou osobu, v tomto případě za exekutora, byl oprávněn dělat jeho práci.
LN: Pojedete se do Chomutova podívat? Radnice avizovala, že tyto exekuce budou pokračovat.
Já jsem tam jet nemohl a nemůžu ani zítra. Mám nezastupitelné státní výkony. Pokud vím, jel tam někdo z ministerstva spravedlnosti, protože jsem je o to požádal. Co se stalo, stalo se. Rekonstruovat ex post ten příběh asi nebude užitečné…
LN: Proto se ptám,zda pojedete. Dnes (ve čtvrtek - pozn. red.)jste byl na legislativní radě vlády. Je to důležitější, než jet se přesvědčit, co se v Chomutově děje?
Není. Ale dnes jsem byl zpravodajem komise pro nový zákon o rodině, a tam jsem si skutečně připadal jako nenahraditelný. Kdyby šlo o normální komisi, možná bych si do toho Chomutova zajel. Ale dnes to nebyla běžná legislativní rada.
Samozřejmě možné je všechno. Samozřejmě exekuci nepodléhá postel, protože je nezbytná k režimu. Ale samozřejmě že někdo může říct, že ta postel je nezabavitelná pouze potud, pokud v té posteli ležím. Když stojím mimo ni, tak ji nepotřebuju k ležení a může mi být zabavena. Je evidentní, že jestliže se u toho okénka v Chomutově vyplácejí dávky hmotné podpory, jde o částku, která je potřeba k zajištění existenčního minima příjemce. Právě proto ty peníze nepodléhají exekuci! Hrát si na to, že v okamžiku, kdy ta bankovka opustí ruku pracovnice sociálního odboru a ocitne se v rukou potřebného, bankovka mění svůj charakter, je pokrytectví.
LN: Budeme-li ale trvat na přesném právním výkladu, ve kterém okamžiku je to ještě sociální dávka? Dokud tedy nespočine v rukou sociálně potřebného?
Rozhodně ano. Tedy podle interpretace paní primátorky.
LN: Ale není to potom spíš tak, že se bankovka stává sociální dávkou až ve chvíli, kdy se octne v ruce toho sociálně potřebného?
Samozřejmě že ano! Musím ale připustit, že v okamžiku, kdy ten sociálně potřebný člověk s touto bankovkou odejde do herny, tam už to zas přestává fungovat. Faktem je, že akce chomutovské radnice je neetická. Nemravná. Kdyby paní primátorka šla a při vyplácení dávek s těmi lidmi normálně hovořila... Kdyby jim řekla: „Tady máte osm tisíc korun, dlužíte na nájmu, tak se pojďte dohodnout, my vám strhneme osm set korun a slibte mi, že zbytek neutratíte v kartách…" Jistě, ne všichni na to budou reagovat. Ale takhle? Výsledky jsou takové, že najednou přijde tvrdá pěst, politické akcie rostou…
LN: Podle vás to je od chomutovské radnice populismus.
Ano, je to populismus. A městu to stejně nepomohlo. Jsem zaskočen i informací, že ty srážky tam vlastně neprováděl exekutor, ale příslušníci státní policie! Nad tím už mi zůstává rozum stát! Státní policie není orgán, který by za soukromou osobu, v tomto případě za exekutora, byl oprávněn dělat jeho práci.
LN: Pojedete se do Chomutova podívat? Radnice avizovala, že tyto exekuce budou pokračovat.
Já jsem tam jet nemohl a nemůžu ani zítra. Mám nezastupitelné státní výkony. Pokud vím, jel tam někdo z ministerstva spravedlnosti, protože jsem je o to požádal. Co se stalo, stalo se. Rekonstruovat ex post ten příběh asi nebude užitečné…
LN: Proto se ptám,zda pojedete. Dnes (ve čtvrtek - pozn. red.)jste byl na legislativní radě vlády. Je to důležitější, než jet se přesvědčit, co se v Chomutově děje?
Není. Ale dnes jsem byl zpravodajem komise pro nový zákon o rodině, a tam jsem si skutečně připadal jako nenahraditelný. Kdyby šlo o normální komisi, možná bych si do toho Chomutova zajel. Ale dnes to nebyla běžná legislativní rada.
| Celý rozhovor s Otakarem Motejlem si přečtěte v sobotním vydání deníku |
