* LN Vloni jste vydal překlady povídkové knihy Miljenka Jergovice a básnické sbírky Tatjany Gromači. Co vás k překládání z chorvatštiny přivedlo?
Literatuře se sice věnuji profesně jako teoretik, ale chorvatskou a bosenskou literaturu překládám čistě ze záliby. A proč právě z chorvatštiny? Prvotní důvody jsou u mě spíše osobní. Jelikož žiji v bilingvní domácnosti, překládání chorvatského „světa“ - nikoli pouze jazyka - do českého u mě začíná každý den s ranním probouzením.
* LN Básně Tatjany Gromači jsou velmi civilní - a v Chorvatsku velmi úspěšné. Má to souvislost?
Gromačina poezie nejspíš dost přesně a přímo pojmenovává to, co žije dnešní člověk - zejména ten mladý a městský - v Chorvatsku, a zřejmě nejen tam. A nemyslím tím samozřejmě Čechům dobře známý strojený letní život plážového turismu. Zároveň její sbírka představuje jisté „vybočení“ z tradice „exkluzivní“ poezie, a změna je vždy ozvláštňující a přitažlivá. Samozřejmě z pohledu světové literatury je patrný vliv například amerických básníků, jako jsou Snyder či Bukowski, a v neposlední řadě Raymond Carver, který ovlivnil chorvatskou literaturu 90. let snad nejvíce ze všech zahraničních autorů.
* LN Autorka vydala dále román, povídky i další básnickou sbírku. Chystáte se v jejím překládání pokračovat?
V letošním roce nakladatelství Periplum vydá v mém překladu Gromačin fragmentární román Crnac. Stejně jako s Miljenkem Jergovicem, tak i s Tatjanou Gromačou jsem dohodnut na výhradním právu překládat jejich dílo do češtiny. Na příští desetiletí mám tedy o zábavu postaráno.
