KOMU FANDÍ CELEBRITY
Jiří Krampol herec a moderátor
V červenci oslaví sedmdesátku, ale jako by ji odmítal vzít na vědomí. Raduje se při pomyšlení, že pořád zvládá pravidelný tenis, že si mákne v posilovně nebo vyrazí na kolo. Kdepak, ten chlap je nezničitelný, tvrdí přátelé a známí o herci a moderátorovi Jiřím Krampolovi.
Ta slova platí stále, byť v únoru vzrušila jeho příznivce zpráva, že absolvoval operaci srdce.
„Jo, a taky už jsem se dočetl, že jsem na pokraji smrti! Dobývali se za mnou do nemocnice, nejradši by mě vyfotili, jak visím z okna za hadičku v nose. Ale že jsme loni s podnikatelem Jirkou Markem vyhráli deblový turnaj v Turecku, o tom ani řádka. Jednou napsali, že mi vyměnili srdce, a druhý den, že se procházím po Staromáku. No není to legrace? Přisuzují mi nadpozemské schopnosti,“ usmívá se.
Jak je to s jeho srdíčkem doopravdy?
„Operace srdce je kravina. Voperovaný kardiostimulátor nic nedělá, pokud je můj tep normální.
Jen když se sníží, vyšle ta šikovná mašinka signál a pomůže. Makám pořád stejně,“ lebedí si.
Jako kluk závodně plaval, potom šermoval fleretem v Sokolu Vinohrady. Do patnácti.
„To přišla puberta. Pak jsem dělal kdeco, jen jsem se nikdy nenaučil pořádně bruslit. V tom jsem vždycky záviděl Jirkovi Hrzánovi -měl dar od boha, bruslil jako profík,“ pokyvuje hlavou.
Jeho vášní se stal box. „Boxovat jsem ale nemohl, jsem totiž vzteklej. Kdysi mi to řekl olympijský vítěz z Londýna 1948 Julius Torma. Ale s boxery trénuju pořád a mým velkým kamarádem je Rosťa Osička, medailista z mistrovství Evropy, který má boxerskou školu. Takže je jasné, že teď budu držet palce Lukášovi Konečnému, aby se stal mistrem světa,“ zmiňuje dnešní duel v Drážďanech.
A fotbal? Jako Žižkovák nedá dopustit na Viktorku. „Táta mě tam vodil odmalička. Víc fandím Slavii a pořád věřím, že se ještě vzpamatuje, ale Viktorka je v mém srdci taky,“ přiznává.
Nejlepším střelcem mužstva Sám hraje jen příležitostně, přesto se jednou ocitl v novinách. „S týmem herců jsme hráli v Kravařích. Domácí byli moc dobří, tak jsme s Richardem Müllerem jen tak chodili a rozhodčí nás napomenul pro pasivitu. No ale potom se to ke mně náhodou odrazilo a já dal gól! Prohráli jsme 32:1, ale já byl v novinách a všude to ukazoval. Nejlepší střelec v mužstvu!“ těší jej i dnes.
Často čelí otázkám, proč pořád sportuje a cvičí. „Kdekdo je líný, takže mu moje cvičení i vadí. Jenže já to dělám proto, abych měl dobrou náladu. Mistrovství světa už asi nevyhraju, ale pohyb - to je zelený strom života,“ má jasno.
