Někdo touží po synovi, jiný zase po dceři. V přírodě jsme svědky situací, kdy si živočichové dokážou podobná přání splnit. Když je pro ně výhodnější plodit dcery, převažují mezi jejich potomstvem samičky. A naopak. Vysvětlení tohoto fenoménu nabídli už před 36 lety biologové Robert Trivers a Dan Willard. U živočichů, kde jeden samec ovládá početný harém samic, se silným matkám z horních příček společenského žebříčku rodí více synů a slabší matky v podřízeném postavení přivádějí na svět více dcer.
Silná samice může investovat do potomka více živin a energie a ten je pak zdatnější než jeho vrstevníci. Tuto převahu nejlépe zúročí samec při bojích o nadvládu nad harémem. Synové silných matek tak mají velkou naději, že zplodí početné potomstvo a předají geny své matky na další generaci.
Slabé matky investují do potomků málo energie a živin a ti vstupují do života s výrazným handicapem. Jejich synové v bojích o harém prohrávají a potomky nezplodí. Pro slabé matky je proto výhodnější mít dcery. Ty se zařadí do harému vítězného samce a nějaké potomky na svět přece jen přivedou.
Triversem a Willardem předpokládaný mechanismus funguje u mnoha živočichů. Například u jelenů rodí silnější laně více kolouchů samčího pohlaví. Jejich synové pak mají větší šanci, že během říje porazí konkurenty a ovládnou stádo laní.
Také u vzácného novozélandského papouška sovího kladou silné, vydatně krmené samice živinami „nabitá“ vejce, z kterých se přednostně klubou synové. Ti pak v souboji o hejno samiček přeperou slabší samce a zplodí další pokolení papoušků. Funguje něco podobného i u lidí? Některé studie svědčí o tom, že je to možné. Mezi obyvateli etiopského venkova je patrný vyšší podíl synů u movitějších žen z vyšších pater společenského žebříčku. Nedávno byl prokázán vyšší podíl synů mezi dětmi porozenými manželkami největších světových boháčů. Jiné studie sledující poměr synů a dcer v moderní venezuelské společnosti nebo u súdánského nomádského kmene Bareů však Triversovu a Willardovu hypotézu nepotvrdily. Nizozemští vědci vedení Thomasem Polletem z univerzity v Groningenu provedli velmi rozsáhlou studii poměru pohlaví u dětí ve Rwandě. Sledovali celkem 843 tisíc žen ve 12 rwandských regionech, kde se uplatňuje mnohoženství.
V takových rodinách lze snadno a přesně určit postavení ženy i hmotné podmínky jejího života. Nejvyšší postavení a nejlepší zabezpečení náleží manželkám z prvních sňatků. Manželky z dalších sňatků stojí na nižších příčkách společenského žebříčku a tomu odpovídají i hmotné podmínky, v jakých žijí.
Vysvětlení? Testosteron Pollet s kolegy zjistil, že třetí manželky v polygamních rodinách mají jednak méně dětí než druhé a první manželky a zároveň rodí více dcer. Ve srovnání s druhými manželkami je podíl dcer u třetích manželek vyšší o devět procent. Při porovnání s prvními manželkami je podíl dcer vyšší dokonce o 12 procent.
Ve studii zveřejněné v časopise Biology Letters nabízí Pollet a jeho kolegové vysvětlení, jak se ženy z vyšších pater společenského žebříčku domohou vyššího podílu synů. Tyto ženy mají zvýšené hladiny hormonu testosteronu v krvi a tyto hormonální poměry nahrávají početí a donošení vyššího podílu potomků mužského pohlaví.
Nelze vyloučit, že u rwandských žen funguje podobný mechanismus jako u papoušků sovích. Třetí manželky žijí v nuznějších podmínkách. Není výjimkou, když trpí hladem. Mívají v krvi snížené hladiny cukru glukózy a to může nahrávat k početí a donošení vyššího podílu dcer.
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
