Dagmar Sekorová z Albatrosu nabídla básníkovi práci pod cizím jménem. Mohl si vybrat pohádky, jaké má rád. Básník sáhl po čirém materiálu – sbírce Beneše Metoda Kuldy, který tvořil v druhé polovině 19. století, napsal mnoho knih, vydal sbírky lidových pohádek i říkadel, a jistý čas byl dokonce kanovníkem Vyšehradské kapituly. Po sto padesáti letech převyprávěl tedy básník jeho Moravské pohádky, zachoval jejich ryzost i jadrnou úspornost, neomšelá témata a nevšední hrdiny. A dodal svou poetiku, citlivost a jazykové bohatství.
Kniha díky statečnosti spatřila světlo světa v roce 1984 pod jménem překladatelky Blanky Stárkové a s pozměněným názvem Jak se bubnuje na princezny. Jak vypráví jiný básník a překladatel, Pavel Šrut, jenž tuto „pokrývačskou“ službu kdysi zprostředkoval, utajení bylo tak důkladné, že pravý autor převyprávěných pohádek, Jan Skácel, vyšel najevo až po dvaceti letech při vydání druhém, v Pasece roce 2007. Tehdy s názvem Pohádky z Valašského království. Když je teď kongeniálně pro Supraphon na audioknihu načetl Boleslav Polívka, není od věci připomenout si, že byly časy, kdy ani něco tak apolitického, jako jsou pohádky, nesměl psát každý, kdo by to snad uměl...
Není od věci připomenout, že byly časy, kdy ani něco tak apolitického, jako jsou pohádky, nesměl psát každý
O autorovi| Marta Švagrová, redaktorka LN
