Penzijní reformátoři a lobbisté v jednom vymysleli, že se chybějící peníze ve státním rozpočtu v důsledku jimi doporučované reformy nahradí zvýšením DPH. Nejdříve chtěli uzákonit jednotnou sazbu DPH 19 procent na všechno. To se nelíbilo VV a ve vládě vyjednali základní sazbu 20 procent a pár výjimek z ní, aby to bylo sociálnější. Pak vláda pod tlakem postižených a hlavně asi Hradu couvla a chce se dobrat jednotné sazby 17,5 procenta a nárůst dolní sazby 10 procent na tuto novou jednotnou výši chce rozložit do dvou kroků - od roku 2012 ji zvednout o 4 a za další rok o zbývajících 3,5 bodu. Je to lišácké, ale nejspíše vládu nikdo z postižených stejně nepochválí.
Říká se, že jednu sazbu DPH má v EU pouze Dánsko, ale tato informace je jen relativně přesná. Nejen proto, že některé produkty tam mají sazbu 0 procent. Hlavně z toho důvodu, že DPH nejen v EU nepodléhají finanční služby. Neplacení DPH z finančních služeb je z pohledu teorie zcela nesprávné. Bohužel v rámci EU nebylo zatím dosaženo shody na řešení tohoto problému. Jako důvod neexistence tohoto zdanění se obvykle uvádějí technické problémy realizace. Něco na tom je, ostatně DPH není žádná ideální daň právě díky „technice“ této daně. U běžných produktů to není tolik nápadné, ale u služeb je to více vidět. U finančních služeb mohou hrát značný význam zájmy příslušných poskytovatelů finančních služeb, lobbuje se i na úrovni EU. Hodně států řeší problém zavedením náhradní daně za DPH. Například v Německu se z pojistného neživotního pojištění platí „pojišťovací daň“ se sazbou 19 procent (což je také základní sazba DPH). V Dánsku platí sektor finančních služeb daň z objemu mezd se sazbou 9,13 procenta, přičemž od roku 2013 bude sazba zvýšena na 10,5 procent.
V českých poměrech si můžeme dovolit výraznější zdanění finančních služeb než v Dánsku - v podobě daně z hrubého důchodu (mzdy + zisk) - vzhledem k finanční situaci v sektoru finančních služeb. Výhodou je, že daň z hrubého důchodu je konstrukční alternativou k dnešní dani z přidané hodnoty (tzv. důchodový typ této daně).
Politicko-ekonomické vysvětlení zdanění hrubého důchodu je u nás poměrně snadné díky ziskům v bankovním a pojišťovacím sektoru. Konkrétně v roce 2009 měly banky jako celek zisk po zdanění 60 miliard korun, při základním kapitálu 75 miliard (čili míra zisku 80 procent). Kdyby stát bankám „uzmul“ nějakých 15 miliard formou daně z hrubého důchodu se sazbou 20 procent, pak by se jejich míra zisku snížila na stále více než skvělých 60 procent. V pojišťovnách je zisku méně, v roce 2009 „jen“ 14 miliard korun a daň z hrubého důchodu se sazbou 20 procent by vynesla asi 4 miliardy; pojišťovny by to také unesly. Něco by do státního rozpočtu přinesly i ostatní finanční instituce. Celkově jde o řád 20 miliard korun ročně a za dané ziskovosti finančního sektoru lze zvažovat i jednorázový přechod k vysoké sazbě daně z hrubého důchodu. Jinde mají bankovní daň z roku na rok... a taky to jde.
Za všemi návrhy penzijní lobby je možno vidět jimi prosazované zájmy. Vláda se snažila lobbistům co nejvíce vyhovět, možná v dobré víře. Nějak to ale začalo praskat, a proto vláda rychle změnila návrh na reformu DPH. Bez ohledu na další postup bychom měli zavést zdanění finančních služeb, které jsou dosud osvobozeny od DPH. Tak dlouho penzijní lobby provokovala s DPH, až se i u nás přišlo na to, že jimi poskytované služby je nutno zdanit - aby přišli o velkou neodůvodněnou výhodu.
***
Za všemi návrhy penzijní lobby je možno vidět jimi prosazované zájmy. Vláda se snažila lobbistům co nejvíce vyhovět, možná v dobré víře.
O autorovi| JAROSLAV VOSTATEK, Vysoká škola finanční a správní
