PRAHA Býval to neomezený vládce strany, který nestrpěl žádnou kritiku. Své odpůrce označoval za ubožáky a sám sebe měl za jedinečného. „Byl to ojedinělý výkon politika, který získal širokou důvěru veřejnosti,“ komentoval své úspěchy při vedení ČSSD. „Co se Miloši Zemanovi podařilo za pět let, to mně se podařilo za jeden rok,“ dodával s úsměvem.
Jeho popularita rostla a nikdo se mu nedovolil stavět na odpor. Jenže to byly doby, kdy se jeho straně dařilo. Preference stoupaly a za Paroubkem zůstávaly jen vyhrané souboje. Ty doby jsou ale pryč. Strana prohrála nedávné volby do Evropského parlamentu i přesto, že Paroubkovo sebevědomí původně neznalo mezí.
Stranické preference sociální demokracie pokračují v setrvalém pádu. Veřejnost stále silně negativně vnímá, že se Paroubek nedokázal udržet a shodil Topolánkovu vládu právě během předsednictví Evropské unie.
Ve straně se tak zvedá odpor a za Parobkovými zády se formuje silná skupina vlivných politiků, kteří ho nahlas kritizují. Jiří Paroubek udělal mnoho chyb. A některé z nich mu mohou být osudné. Záleží na tom, zda se z nich dokáže poučit.
Nerespektování názoru vlastní strany Prvním a nejzásadnějším problémem je to, že si předseda ČSSD nepřipouštěl žádnou kritiku. Nedávno se například rozhodl, že za jeho stranu bude kandidovat seriálová herečka Kateřina Brožová. A bylo mu jedno, že na rozdíl od Brožové ostatní kandidáti museli něco pro stranu udělat, a navíc projít primárkami. „Někdo musí přece ve sněmovně pracovat,“ kroutil hlavou poslanec Jaroslav Krákora, když zjistil, že Brožová by měla být na kandidátce výš než on.
Arogance a jájínkovství.
To říkal už Zeman Je to jedna z jeho nezřetelnějších vlastností. Mezi prvními politiky, kteří na to upozornili, byl Miloš Zeman. „Víte, mně tohle jájínkovství skutečně tak trochu leze krkem. Už jsem to říkal i Jiřímu Paroubkovi do očí, že by měl daleko častěji používat slovo my a daleko méně často slovo já,“ vzkázal mu před třemi lety. Mnoho ale neuspěl.
Válka s médii Pokud mluvíme o médiích, v případě ČSSD je nutné mluvit především o deníku Právo. Tento list je pro stranu klíčový a do jisté míry určuje i dění v ní. Byl to Paroubek, kdo zahájil s tímto listem otevřenou válku. Deník začal nepochopitelně označovat za „provládní“ a útočil na něj, jak jen mohl. Právě to mu vyknuly špičky strany, když mluvily o zbytečné kritice médií. Ale ani k ostatním se nedokázal Paroubek mnohdy zachovat profesionálně. Legendární je třeba jeho kritika moderátora ČT, kvůli které jej televize stáhla z obrazovky.
Vlastní minulost Paroubek se nikdy nezbaví nálepky papaláše. Jeho předrevoluční minulost na postu ekonomického náměstka v podniku Restaurace a jídelny. Jeho vystupování, neschopnost udělat si sám ze sebe legraci - přispělo k tomu, že na sokolovském festivalu obdržel cenu „Papaláš roku“.
David Rath Posledním, ale vlastně tím hlavním problémem, který kritici Paroubkovi vyčítají, jsou lidé, kterými se obklopil. Začíná to Rathem, kterého všem ostatním dával Paroubek za vzor. Právě Rath se nyní stává symbolem revolty, přes mediálního poradce Petra Dimuna až po šéfa ústecké ČSSD Petra Bendu. A Paroubek nyní stojí na rozcestí. Buď tyto lidi obětuje a tím uzná svou chybu, nebo ho tito lidé mohou stáhnout dolů. Pomalu ho totiž opouštějí ti, kteří skutečně o směřování ČSSD rozhodují - třeba Jaroslav Tvrdík.
