Ředitel pražské zoo Petr Fejk odmítá, že by Michalu Cihlářovi cokoli dlužil. „Dostal prostor, jaký neměl žádný výtvarník v této zemi,“ tvrdí.
* LN Michal Cihlář žaluje zoo za neoprávněné používání loga a věcí, které vznikly do roku 2000. Jak to hodnotíte?
Podání žaloby bylo pro nás v zoo i pro mne osobně šok. Spolupráce s Michalem Cihlářem trvala devět let a probíhala jako mimořádně intenzivní činorodý proces, na kterém se stejnou měrou podílely obě strany. Výsledkem byla ojedinělá, úspěšná image, která pomohla zahradě i výtvarníkovi. Spolupráce byla založena na vstřícném, přátelském a také svobodném základě. S Michalem nás osobně pojily přátelské vztahy, které také pomáhaly překonávat krize z tak dlouhé práce. Mohl ji kdykoli přerušit nebo ukončit, a to z jakéhokoli důvodu. Byl zcela svobodný. Vytvořili jsme mu tu mimořádný tvůrčí prostor, jaký nedostal ve firemní komunikaci snad žádný výtvarník v této zemi. Za to jsme požadovali vstřícné ceny, mimo jiné i proto, že zoo je nezisková organizace. Naše honorářová dohoda byla od počátku čistá a jasná. Pro výtvarníka přesto znamenala pravidelný roční příjem řádově vyšší, než byl příjem ředitele. Na poměry zoologických zahrad byly jeho honoráře nadstandardní. O to bolestivější je pro mne současný Michalův postoj. Již dřív měl občas tvůrčí krize, vyplývající z pocitu ztráty vlastní tvůrčí identity. V poslední době před odchodem však formuloval i nespokojenost s honoráři. Začal stupňovat požadavky, kterým jsme již nebyli s to vyhovět. Navrhoval jsem mu soustředění jen na nejviditelnější zakázky, snažil jsem se najít cestu, jak kompromisem práci zachovat. Na pracovních schůzkách však byl stále popudlivější, odmítal akceptovat naše připomínky a nakonec se zabarikádoval na svých změněných finančních požadavcích. Ty však byly pro zoo nepřijatelné. Vzápětí oznámil ukončení spolupráce. Jeho postup je podle mě nejen protiprávní a odporující dobrým mravům, ale hlavně je to pro mne osobní zklamání.
* LN Podle Cihláře mu zoo ještě dluží za práci. Je to tak?
Na to je mi stydno vůbec odpovídat. Ať se propadnu, pokud tomu tak je. Michal své požadavky stále stupňoval. Nejprve chtěl procenta z propagačních předmětů, když jsme kývli, chtěl za každý rok užívání všeho apanáž, potom začal zpochybňovat i loga... Jednostrannost jeho argumentů mi dnes přijde jako kopání rozmazleného dítěte, které chce za každou cenu dosáhnout svého. Že mu něco dlužíme, je argument velmi zlý a jednostranný. Ostatně i samotný text žaloby dokládá její účelový charakter. Žaloba nepojmenovává to, co po nás Michal požadoval, nýbrž to, co lze na naší devítileté spolupráci za pomoci právních kliček a háčků zpochybnit. Neexistuje jediná neproplacená faktura, jediné nezaplacené dílo.
* LN Michal Cihlář říká, že neměl supervizi nad propagací, což ho poškozovalo.
Z mého pohledu nešlo o žádné problémy. Zoo si prostě najala výtvarníka a dala mu prostor množstvím viditelných zakázek. Michal však stále požadoval bezmezné rozhodovací pravomoci v oblasti propagace, chtěl mít supervizi nad vším, co zoo v komunikaci s veřejností vyprodukovala. Nikdy však nebyl a ani nemohl být vyslyšen. Je tvůrčí typ člověka, skvělý výtvarník. O propagaci, PR, pravidlech hry v tak velkém podniku, o finančních tocích, o týmové spolupráci však neví nic. Nikoho z mých kolegů neuznával, prosazoval urputně vlastní názory i známé jako dodavatele bez ohledu na cenu, v zahradě viděl svou galerii, kde když zaprší, všichni zaměstnanci začnou otírat jeho cedulky. Chápal jsem to, protože k umění patří být bohém s jiným smyslem pro vnímání reality, než je ten praktický. Dál než k výtvarničině jsem ho však nemohl pustit. Rozhodování o spolupráci s agenturami typu Leo Burnett mu nepříslušelo. Ze stejných důvodů mu teď nepřísluší považovat sama sebe za tvůrce image pražské zoo. Šlo o kolektivní dílo. Zadání, náměty, filozofie corporate identity Zoo Praha jsou na naší straně, výtvarničina na straně autora. Stručně řečeno - Michal byl jenom výtvarník, nic víc. Z jeho vyjádření mám pocit, že bez něj by zahrada skomírala. Na to já ale odpovídám, při vší úctě k jeho uměleckým kvalitám, že by tu byl prostě jiný výtvarník.
* LN Jaké jsou teď vaše představy?
Současný styl je přechodný. Pracujeme na kompletní proměně corporate identity pražské zoo včetně změny loga. Chceme, aby výsledek byl předmětem veřejné soutěže a aby se na výběru podílely i jiné výtvarné autority. A také aby skončila zbytečná konfrontace s Cihlářovým dílem. Kdy se tak stane, o tom rozhodnou rozpočtové a provozní možnosti zahrady, nikoli ohledy na jeho pocity a požadavky. Po anabázi, které mě vystavil, se však na změnu těším. Michal si už spojování s pražskou zoo nezaslouží.
