Vzduchem znovu létaly lahve a kameny, vybuchovaly dělobuchy, těžkooděnci se snažili radikály vytlačit z okolí multikina. Přitom v samotné a policisty přísně střežené Volfově ulici s největší koncentrací Romů v Českých Budějovicích seděli v klidu na trávníku vedle svých romských sousedů „bílí“ obyvatelé Volfovky. Lidé, které všichni ti demonstranti "přišli bránit". To oni by měli být v jihočeské metropoli nejvíce postiženi romskou „zvůlí“ a kriminalitou.
„Já tady bydlím dvacet let a musím říci, že jsem s Cikány nikdy žádný velký problém neměla. Jsou hluční, jsou mezi nimi lumpové jako mezi bílými, ale z většinou vycházím výborně,“ řekla zpravodaji LN Iveta Křivánková, matka dvou synů.
"My je tady nepotřebujeme"
Zatímco se za vnitroblokem zaplněným Romy a jejich přímými sousedy ozývaly výbuchy výstražných granátů a cinkot rozbitých lahví, paní Křivánková posílala samozvané demonstranty zpátky do centra. „Ať se vrátí domů, my je tady nepotřebujeme. To oni sem přinášejí zlo,“ říkala žena.
Vedle ní sedí tři „bílé“ dívky. „Mně cikáni zbili matku,“ povzdechla si jedna z nich, dvacetiletá Bára. „Skončila v nemocnici,“ dodala dívka. Kolem přitom posedávají i postávají desítky Romů, někteří z nich tak blízko, že musejí slyšet, o čem je řeč. Jak může dívka s podobnou zkušeností sedět na romském shromáždění? „Fakt nejsem rasistka, opravdu ne. Všichni Romové tady rozhodně nejsou špatní, hodně jich znám osobně. A přepadnout vás může i bílý,“ bránila Bára sousedy. A její kamarádka přizvukovala. „Moji mámu se tady v noci pokusili znásilnit a žádný Rom to nebyl,“ postěžovala si.
Koho tedy radikálové brání, když přímo obyvatelé Volfovy ulici o žádnou pomoc nestojí? Zpravodaj LN byl v ulici Milady Horákové přímým svědkem zatýkání zhruba šestnáctiletého mladíka, kterého dvoumetrový policista povalil na zem, protože neuposlechl výzvu k návratu do vymezeného prostoru. Mladíkovi, který vypadal spíš jako žák nedělní školy, přitom vypadla z pootevřeného batohu na zem útočná hvězdice, schopná zabít. „Prohledejte ho, může mít u sebe ještě něco dalšího,“ křičel policista.
Při srovnání demonstrace z minulé soboty a pouliční bojů z této soboty se zdá, že se původní poklidný protest proti sociálním poměrům na sídlišti změnil v jakýsi zvláštní druh zábavy pro „teenagery“. „Přitom na Máji skoro nikdo z nich nebydlí. Ať už nám proboha dají pokoj,“ zopakovala několikrát Iveta Křivánková, obyvatelka Volfovy ulice.
